reklama

Profesor rozdělil africký kontinent na více než 10.500 „buněk" a každé přiřadil hodnoty odpovídající místní populaci, úrovni chudoby a množství obdržené finanční pomoci. Podle analýzi více prostředků končí v oblastech, kde je v noci více světla, která jsou blíže velkým městům, případně tomu hlavnímu a kde je nižší úroveň podvyživených dětí. Tento nepoměr prý neplyne z toho, že v bohatších, městských buňkách žije více lidí.

Publicistický server Quartz uvádí, že jde o ukázkový příklad současného stavu Keni, kde mají chudší části na severu a severovýchodě mnohem menší počet mezinárodních projektů než bohatší regiony kolem metropole Nairobi a na západě u Viktoriina jezera.

U některých druhů finanční pomoci je zacílení na rozvinutější regiony pochopitelné. „Například dává smysl, že prostředky určené na rozvoj přístavních zařízení poputují do pobřežního města, přestože dané město už relativně prosperovalo," poznamenal Briggs na webu deníku The Washington Post. „Ale pomoc na podporu škol, silnic, zavedení elektřiny, zlepšení hygieny, zdravotnických klinik a dalších cílů by měla mířit do chudších míst uvnitř států. Běžně se tak, zdá se, neděje," pokračuje vědec.

„Pokud chtějí dárci vymýtit extrémní chudobu a snížit nerovnost, budou muset větší díl svých výdajů přesměrovat do míst, kde extrémně chudí lidé žijí. Takováto změna nicméně může znamenat, že celkově zasáhnou menší počet lidí," napsal profesor univerzity v Blacksburgu ve státě Virginia.

Světová banka uvádí, že globální chudoba je na ústupu; podle Briggse jsou lidé s extrémně nízkými příjmy stále hůře dosažitelní, neboť drtivá většina z nich bydlí na venkově.