reklama

Na každoroční Mnichovské bezpečnostní konferenci, která proběhla tento víkend, bylo Rusko předmětem ostré kritiky. Politici se shodovali, že představuje bezpečností hrozbu, ať co se týče intervence na Ukrajině a v USA. Zvláště američtí politici neskrývali svoji podrážděnost z ruského odmítání těchto akcí. „Jsem ohromen, že ... Rusové přijdou a každoročně pošlou někoho, aby v podstatě popíral fakta," řekl americký ředitel americké národní zpravodajské služby (National Inteligence) Dan Coats o ruské přítomnosti na akci.

Zatímco předchozí rok byl ve znamení nervozity z nepředvídatelného chování amerického prezidenta Donalda Trumpa, který vystupoval proti mnoha „ustáleným zvyklostem“ americké zahraniční politiky svými pohrdavými výroky na adresu NATO a EU, a naopak až nevídaně vstřícným postojem vůči ruskému prezidentovi, tento rok vystupoval Trump mnohem více jako „mainstreamový“ americký politik. Poprvé totiž uznal ruské vměšování se do voleb.

Finální potvrzení role Ruska v amerických prezidentských volbách, které se od Trumpa tak dlouho čekalo, nicméně nezastavilo západní politiky a diplomaty v pragmatickém jednání s kritizovanou ruskou stranou o naléhavých bezpečnostních otázkách dneška. Zatímco na oficiální rovině mezi oběma stranami lítají chladně posměšné urážky, na té praktické se vrchní politici včetně generálního tajemníka NATO Jensa Stoltenberga setkali s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem.

Např. německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel se několikrát setkal s Lavrovem, kterému nabídl možnost ulehčení ekonomických sankcí uložených Moskvě za její aktivity na východní Ukrajině a nazval Rusko „nepostradatelným" partnerem v globálním úsilí zabránit šíření jaderných zbraní. "Bez Ruska nemůžeme nalézt politické řešení," řekl norský ministr obrany Frank Bakke Jensen pro agenturu Reuters. „Musíme dosáhnout bodu, kdy můžeme pracovat, abychom našli politické řešení, a to musí být zásadní."

„Existuje diplomatická síť, která funguje," uvedl ruský senátor Aleksey Puškov. „Je to něco, co, pokud je to používáno efektivně, může zabránit větším konfrontacím." Podle bývalého ministra zahraničí USA, Johna Kerryho, který stál za nukleární dohodou s Íránem z roku 2015, Západ potřebuje „rozčlenit" záležitosti s Moskvou, aby diplomacie mohla dosáhnout více.

Přesvědčení vrcholných politiků a diplomatů, že bez Ruska není možné dojít politického řešení řady naléhavých krizí, vychází z jejich provázanosti a významné role, kterou v nich Rusko hraje. V Sýrii stojí po boku hlavního blízkovýchodní nepřítele Saúdské Arábie a zvláště Izraele, Íránu. Zároveň jedná o nákupu ruské zbrojní techniky s členem NATO, Tureckem, které s jeho souhlasem útočí na USA podporované kurdské jednotky v severní Sýrii.

Rusko je též centrální pro řešení pro Trumpa centrálního problému s jaderným programem KLDR. Snaha omezit přívoz ropy do totalitárního státu selhala přes rozhodnutí Ruska nesouhlasit s uvedením ropného embarga. I v případě Ukrajiny zvláštní vyslanec USA Kurt Volker připustil, že všechno záleží na Moskvě.

„Před několika lety jste mohli mluvit o oddělených krizích, ale dnes, pokud jednáte o jedná, třesete všemi ostatními," uvedl o centrální roli Ruska v současných politických krizích norský ministr obrany Jensen. Dojednání jakékoliv dohody však nebude snadné. Diplomaté se shodují, že současné vztahy mezi Východem a Západem jsou na nejnižším bodě od konce studené války.