Komentář: Fenomén Putin? Ruská duše ho miluje, a oprávněně

Ruský prezident Vladimir Putin aspiruje na pozici lídra, jež povede největší zemi světa nejdelší dějinné období. Ačkoliv působí Rusko z pohledu světové scény jako potácející se kolos na dřevěných kolech, Putin pro ruské občany zajistil zcela jiný pohled. Rusko je v jejich očích vojenskou velmocí, která si uchovává lety prověřený tradiční a konzervativní politický systém s jistotou silného autoritativního vůdce. Je tento pohled oprávněný? Zkusíme-li se na chvíli vcítit do ruské duše, zjistíme, že ano.

Vladimir Putin podle předpokladů s velkým přehledem zvítězil ve svém už čtvrtém prezidentském klání a je jisté, že lídrem Ruska bude do roku 2024. V součtu se tak Putin stává jedním z nejdéle vládnoucích ruských představitelů vůbec. Proč je Putin, kterého Západ často popisuje jako nedemokratického autoritáře, tak oblíbený? Odpověď hledejme v rozdílnosti kulturních a civilizačních okruhů.  Pro nás, jakožto pro Slovany a ty, jež byli v podrůčí tehdejšího Sovětského svazu, by to mělo být jednodušší.

Rusko na své občany působí dojmem silné a energické země s obrovskou vojenskou silou a zásobami nerostného bohatství. Jde o tradiční zemi, která se opírá o spojenectví s pravoslavnou církví. Jde o zemi, která kromě náboženského cítění a úcty k tradicím vychovává své obyvatele k vlasteneckému cítění. Přesně tyto základní kameny zdůrazňuje Vladimir Putin. Ten je tou nejvyšší autoritou v zemi. On je tím, kterému když v (předem připravené) televizní show zavolá Rus ze zapadlé vesničky kdesi na Dálném východě, že ve vesnici nejde kanalizace, problém jako mávnutím kouzelného proutku odstraní.

Ale on je zejména tím, který pečuje o pověst Ruska jakožto silného světového a nezávislého hráče. Rusko se může ve 21. století „pyšnit“ tím, že i přes nepříznivý ekonomický vývoj panuje v zemi stabilita. Rusko téměř jako jediná země rozšířila své územní zisky (Krym), o další se nenápadně pokouší (východ Ukrajiny). Efektivně se zapojila do boje v syrském válečném konfliktu. Putinova armáda přispěla k postupnému vymazání Islámského státu z mapy. To jsou úctyhodné výkony. Problém je, že ruská mentalita a geopolitické chápání světa zůstává hluboko v 19. století. Očima oné doby by Rusko skutečně představovalo velmoc par excellence. Jenže jsme ve 21. století a v době globalizace.

Z tohoto pohledu ruský občan velmi zaostává. Mediální sféra a sociální sítě jsou drženy velmi pozorně na uzdě. Korupce je považována za jeden z největších problému Ruska i dnes. Často také slýcháme o tom, že dovolat se spravedlnosti v této zemi také nemusí být samozřejmostí. Ruský občan to však nevnímá. A může za to um Vladimira Putina. On zcela logicky tyto problémy překrývá mnohdy oprávněnou kritikou Západu. Chcete mít absolutní svobodu, jak deklaruje Západ? Pak přijdete o své tradiční hodnoty. A ty jsou přeci správné. A proč jsou správné? Protože na ně útočný Západ doráží. Ruský „správný systém“ se snaží položit na lopatky. Neustálou kritikou, ekonomickými sankcemi, ale mnohdy jen pouhou předpojatostí.

Putin by se v tomto svém zřejmě posledním funkčním období měl primárně zaměřit nikoliv na světovou scénu, to, že je Rusko „velmoc“, už svým občanům dokázal, ale měl by se zaměřit zejména na ekonomickou situaci země. Rusové dlouhodobě stagnují, a pokud by ekonomické přešlapování trvalo skutečně dlouho, osobní šarm a autorita Putina by nemusely stačit. Pokud by v této otázce Putin uspěl, mohl by se stát nikoliv nejdéle vládnoucím Rusem, ale možná tím největším. V současnosti tyto ankety pravidelně opanovává Stalin. Odpověď na to, proč, hledejme opět v nitru ruské duše.

Témata:  Vladimír Putin,  Rusko,  komentář,  volby v Rusku