Uprchlíci si stěžují: Evropa je horší než válka. Zacházíte s námi otřesně

Situace migrantů na řeckých ostrovech je nadále krajně napjatá. UNHCR nedávno vyzval řeckou vládu, aby převezla více uprchlíků na hlavní pevninu. Jenom na ostrovy Samos a Lesbos připlulo za poslední tři měsíce asi 11.000 uprchlíků. Životní podmínky na řeckých ostrovech jsou přitom špatné. V uprchlickém táboře Vathi na ostrově Samos údajně přežívá 4000 lidí, ačkoliv areál je dimenzován na 650 lidí. Vzhledem k blížící se zimě je proto potřeba rychle jednat, vyzývá UNHCR.

Mnoho lidí potřebuje naléhavou lékařskou pomoc, útočiště a informace, ale služby a postupy při příjmu nesplňují požadavky. Jeden lékař na jednu směnu poskytuje lékařskou péči celému táboru a méně naléhavé případy tak zůstávají bez dozoru, informovala agentura.

Novináři stanice EuroNews se vydali právě na Lesbos do tábora Moria. Server připomíná, že v tomto roce zatím dorazilo na řecké ostrovy přibližně 26 000 uprchlíků a migrantů - přibližně 37% z nich tvoří děti. Právě s nimi mluvila Elena Moustaka, manažerka v dětském a rodinném podpůrném centru UNICEF, která zaznamenala jejich osudy.

V táboře žije například dvanáctiletá Shona z Afghánistánu. Do Evropy se její rodina dostala poté, co jejímu otci vyhrožovali, že pokud neodejde, jeho děti zemřou. „Svou cestu jsme začali v Kábulu, odtud jsme šli do Turecka. Přechod do Pákistánu byl dobrý, ale přechody do Íránu a Turecka byly velmi obtížné. Byla zima a hodně sněhu a bylo velmi chladno. Cestovala jsem s rodinou, čtyřmi sourozenci a rodiči,“ popisuje dívka.

Ona prý nežije přímo v Morii, ale v oblasti ležící nedaleko. „Dva měsíce žiji mimo tábor Moria. Říkáme tomu "džungle", v olivových hájích,“ popisuje s tím, že ona spolu s rodiči a čtyřmi sourozenci žije v jednom stanu. „Pro nás je to snesitelné, ale pro mého mladšího bratra je to extrémně těžké, protože je to novorozeně. Také přijde zima a víme, že to bude velmi těžké. Někdy mám dobré dny, někdy mám špatné dny. Během dne máme hodně schůzek, například s lékařem, máme pohovory nebo jiné schůzky kvůli očkování. Mým největším problémem je, že žiji v džungli,“ tvrdí Shona.

Zároveň ale dodává, že se na tomto místě cítí bezpečněji než doma. Pokud by měla světu říct jednu jedninou věc, řekla by prý, aby v Morii nenutili žít děti. „Děti by měly mít lepší místo k životu,“ dodává mladá uprchlice, která se chce sátá pediatričkou.

To podle sedmnáctiletého Yusufa ze syrského Aleppa je Moria horší než válka. I on se do Evropy dostal se svými rodiči, dvěma bratry a sestrou. „Můj nejmladší bratr má dva a půl roku a taky mám bratra-dvojče. Přes Sýrii jsme prošli do Turecka a pak do Řecka. Bylo to strašidelné. Přijel jsem před měsícem a 10 dny,“ popisuje.

Syřan naopak žije přímo v táboře, i on s celou svou rodinou sdílí malý stan. „Je to velmi malé a nepohodlné. Považuji to za velmi špatné místo k pobytu. Každý den strávím celý den v řadě, abych dostal jídlo. Obvykle se brzy ráno probudím, abych byl v jídelně ve tři hodiny ráno na snídani. Čekám v řadě od 3:00 do 8:00. pak mám malou přestávku a pak od 9:00 do 13:00 musím čekat znovu v jídelně, abych dostal něco k obědu. Pak jdu do školy, kde jsem do 17:00. Poté se vracím do jídelny a čekám na večeři,“ popisuje denní rutinu.

Za nejhorší považuje podmínky v Morii, které označuje za velmi špatné. „Pro mě je Moria velmi špatná - je to cesta ke smrti. Je tu spousta drog a spousta bojů. Místo je přeplněné a velmi nebezpečné,“ tvrdí Syřan, který by se rád stal chirurgem. „Přišli jsme z válečné zóny. Mysleli jsme si, že přicházíme na hezčí a bezpečnější místo, ale místo toho jsme zjistili, že Moria je horší než válka,“ dodává.

Bratři Ramin (12) a Ali-Rezar (11) přišli z Afghánistánu spolu s rodiči a čtyřletou sestrou. „Z Afghánistánu si nic nepamatuju. Vzpomínám si na Írán, protože jsem tam žil s rodinou. Naši rodiče chtěli, abychom měli dobrou budoucnost, proto jsme se rozhodli cestovat. Když jsme sem přišli, zjistili jsme, že to není to, co jsme čekali. Z podmínek v Morii jsme byli skutečné rozčarování. Tyto podmínky nám nedávají příležitost k pokroku ani k prosperitě. Moria je hodně špatná,“ tvrdí chlapec.

V Řecku žijí už šest měsíců. „V současné době žijeme v táboře Moria. Žijeme v kontejneru, který sdílíme se dvěma dalšími rodinami. Celkově je nás 12 osob v jednom Isoboxu (prefabrikovaný kontejner).  Ale jsou to milí lidé a přátelé,“ popisuje soužití Ramin.

„Kamkoli jdeme, můj otec musí jít s námi, protože naše maminka odešla. Nemůže se o nás ale starat, protože naše sestra je velmi malá a on se musí starat o ni. TAPUAT (centrum UNICEF) je jediným místem, kam můžeme chodit sami.  Pokud jdeme jinam, chce otec, abychom byli spolu. Nemůžeme bez něj ani do fronty na jídlo, protože je to velmi nebezpečné. Každý den dochází k bojům. Moje matka se pokoušela v táboře Moria třikrát o sebevraždu, než se rozhodla odejít bez nás. Teď s ní jen někdy mluvíme, ale přinejmenším žije,“ vysvětluje s tím, že jejich matka je v Německu. I oni by prý světu nejraději vzkázali, aby lidé pomohli dětem v Morii.

Dvacetiletá Rudyana ze syrského Afrínu z rodné země odešla v roce 2017. S dvěma bratry sestrou a rodiči se dostala do Řecka. „Bylo to strašidelné. Nikdo by neriskoval svůj život, kdyby nemusel. Jeden z mých bratrů je ženatý a i on cestoval se svou rodinou. Teď je v Aténách se svými dvěma dětmi. Přijela jsem před pěti měsíci a od té doby žiji v Morii. V současné době žiji v kontejneru s rodinou. Celkem je nás tam šest,“ vysvětluje dívka.

„Každý, kdo Morii poprvé uvidí, je šokován. Je to velký šok pro každého uprchlíka. Nečekali jsme, že s námi v Evropě bude takhle zacházeno. Nechci být s ostatními lidmi (v Morii), takže raději zůstávám sama. Nicméně ráda chodím do školy, protože v Morii není nic jiného na práci a jsem tam v bezpečí,“ vysvětluje.

I když život v Morii považuje za hrozný, doufá, že budoucnost bude lepší. „Chci pokračovat ve studiu, jít na univerzitu a stát se novinářkou,“ vysvětluje. „Museli jsme sem přijít. Chceme šanci žít důstojně. Moria není bezpečná, je to velmi malé místo, přeplněné a nebezpečné. Máme právo žít důstojněji a v lepších podmínkách,“ dodává. 

Témata:  uprchlíci,  Řecko,  UNICEF