reklama

Dosavadní tempo snižování emisí skleníkových plynů je příliš pomalé a na splnění požadavků Pařížské dohody zdaleka nestačí. Pokud by všechny státy snížily emise tak, jak v Paříži slíbily, průměrná teplota planety by stoupla zhruba o 3 stupně Celsia (oproti úrovni před průmyslovou revolucí), tj. na dvojnásobek pařížského cíle. Jižní Španělsko by při takové míře oteplení vypadalo jako Sahara, desítky milionů lidí (zejména v Africe a jihovýchodní Asii) by sváděly čím dál obtížnější bitvu o přežití, záplavy způsobené přívalovými dešti budou ohrožovat 100 až 200 milionů lidí, další desítky milionů bude ohrožovat stoupající hladina moře, varovali na konferenci v Katovicích přední klimatologové H. J. Schellnhuber a Richard Betts.

Ani důrazná doporučení vědců shrnutá v poslední zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu o oteplení o 1,5 stupně Celsia neposunula jednání výrazně vpřed: chybí jasný souhlas všech, že nejpozději do dvou let zpřísní své závazky ke snížení emisí. Pokud máme zabránit tragickým dopadům klimatické změny, musejí emise alespoň od roku 2020 začít klesat a o dekádu později by měly být o více než polovinu nižší než dnes. Podle projekcí UNEP mají ovšem emise naopak růst nejméně do roku 2030. Evropská unie sice podpořila koalici ambiciózních států, ale plán na důraznější omezení evropských emisí není ani měsíc starý a členské státy ho teprve musí schválit.

Konference se protáhla zejména kvůli neshodě ohledně pravidel pro mezinárodní obchodování s emisemi, které blokovala Brazílie. Tento bod byl přesunut na příští rok.

Hlavní závěry konference:

-          všechny státy mají příští dva roky na to, aby upravily své závazky ve snižování emisí pro období 2020 až 2030; v případě Evropské unie to znamená, že by měla emise snížit alespoň o 55 % namísto dosud platných 40 %

-          účinná pravidla pro dodržování Pařížské dohody (stejné požadavky na vykazování emisí, kontrolu dodržování závazků a jejich revizi pro všechny státy), která bude třeba ještě částečně dopracovat v příštím roce (pravidla pro fungování mezinárodního emisního obchodování se v Katovicích nepodařilo dojednat)

-          finanční pomoc ohroženým zemím zatím slíbilo zdvojnásobit pouze Německo, jiné státy žádné nové příspěvky do Zeleného klimatického fondu neohlásily. V roce 2020 začnou jednání o zvýšení finanční pomoci potřebným zemím, aby celková částka byla vyšší než 100 miliard USD ročně.

 Anna Kárníková z Centra pro dopravu a energetiku k tomu řekla: „Evropská unie bude muset zrychlit tempo snižování emisí z 40 procent na alespoň 55 % do konce příštího desetiletí. Evropská komise už v listopadu představila scénáře, které k takovému snížení emisí mohou vést, a členské státy by měly reagovat zvýšením ambicí ideálně již v příštím roce.”

„Ani naléhavá zpráva IPCC k možnostem jak zabránit většímu oteplení než 1,5°C neinspirovala politiky v Katovicích k ambiciózní dohodě na zpřísnění všech klimatických závazků. Je načase aby se konečně Česká repulika přestala schovávat v uhelném kouři, dala přednost zdraví a kvalitě života nejen svých občanů a vystoupila se silným klimatickým závazkem, jehož splněním dodrží Pařížskou dohodu," poznamenal Petr Kucka z Ekologického institutu Veronica. 

 “Zástupci pacifických ostrovů to na konferenci v Katovicích formulovali snad nejsrozumitelněji ze všech: do roku 2030 musí ve vyspělých zemích skončit spalování uhlí a už nyní není možné ani rozšiřovat stávající doly, natož otevírat nové. ČR zatím neplní ani úkoly k útlumu fosilních paliv dané celkem konzervativní Státní energetickou koncepcí ČR. Máme tedy nyní dva roky na zásadní zlepšení svojí klimatické politiky. Měla by začít odmítnutím rozšíření hnědouhelného velkolomu Bílina, zakázat udělování výjimek z nových evropských limitů na znečištění z uhelných elektráren, stanovit opravu efektivní podporu pro rychlý rozvoj domácích čistých obnovitelných zdrojů a zvýšit energetickou daň i poplatky z těžby hnědého uhlí," říká Jiří Koželouh z Hnutí DUHA.