reklama

Co vlastně smlouva obsahuje? Vedle příhraniční spolupráce v otázkách dopravy, vodohospodářství nebo ekologie mají vzniknout rady, které budou koordinovat postup obou zemí na mezinárodní scéně, a to včetně EU a NATO. Francouzská a německá vláda se má scházet minimálně třikrát ročně a v případě potřeby mají mít ministři obou stran přístup na jednání druhé strany.

Obě země se zavazují v případě napadení jedné z nich ke společné obraně. Má dojít ke koordinaci obranného průmyslu, vývoji nových zbraní a jejich vývozu. V příhraničních pásmech obou zemí má dojít ke koordinované výuce jazyků obou států a vzniku koordinačních orgánů mezi samosprávami.

Pro Brusel to není facka. Je to přímo kopanec do obličeje. Oba státy jej fakticky obešly a vytvořily teoreticky to, před čím léta konspirátoři a euroskeptici varuji. Mocenské centrum, které bude ovládat zbytek Evropy a bez něj se nezmění ani záclony v pracovně předsedy Evropské komise. Navíc o smlouvě se oba státy neobtěžovaly Brusel a ostatní evropské státy ani informovat a jeho text se na stránkách francouzského ministerstva zahraničí objevil znenadání před několika dny. Větší ukázka přezíravosti vůči ostatním členům EU snad ani nemůže být.

Bod, který Evropskou komisi zabolí nejvíce a zbytek světa rozesměje, je slib Francie, že pro Německo diplomaticky vybojuje stálé místo v Bezpečnostní radě OSN. V té zasedají vítězné mocnosti 2. světové války. A minimálně USA budou proti. Trump prostě nemá Evropany, a Merkelovou zvláště, rád. Slib Francie, že toto pro Německo zajistí, je asi jako slib těžkého astmatika se zápalem plic, že vyhraje maraton a celu dobu při tom bude kouřit dýmku.

Situace je o to prekérnější, že Brusel před Vánocemi vyzval Francii, aby se vzdala svého místa v radě bezpečnosti ve prospěch EU. Na to se Paříž ani neobtěžovala odpovědět. Pokud místo v Radě nyní slibují Berlínu není snad větší políček. Zároveň to potvrzuje obavy zbytku Evropy, a především V4, že po odchodu Velké Británie z EU, se z ní stalo hřiště dvou největších států, které si budou dělat to, co chtějí. Brusel je mimo.

Odpůrci společné Evropy si mohou mnout ruce. Větší nálož pod základy EU před volbami do Evropského parlamentu doopravdy nikdo jiný položit nemohl. A euroskeptici ji s chutí použijí a odpálí. Již nyní je jasné, že dohoda se stane z části jádrem jejich kampaní. Zároveň to přiměje i proevropské vlády se proti mocnému duu nějak vymezit. Salviniho cesta do Varšavy, která byla na Západě cílem mnoha posměšku, není již spojením zoufalých, ale základem alternativy proti ose Berlín-Řím. 

Vítězství to ovšem nemusí být ani pro Merkelovou natož Macrona. Francie je v žalostném stavu. Jak budou němečtí daňoví poplatníci reagovat na to, že do vládnutí jejich země budou mluvit pařížští ministři? A že to budou oni, kdo bude nepochybně sponzorovat mnohé společné projekty? Pro Berlín se tak skomírající Paříž může stát finanční koulí na noze, a ne právě tím nejsilnějším partnerem a oporou. Výhod ze společného vládního projektu může být pro Německo poskrovnu.

Ovšem ještě horší důsledky mohou ze smlouvy plynout pro Macrona. Nápad společné vlády s Němci, kteří nejsou kvůli společné historii ve Francii právě populární, zvedla vlnu odporu. Zvláště citlivá je to otázka v Alsasku, o které se oba státy krvavě přetahovaly. Již dnes troubí francouzští nacionalisté do útoku. Německo chce prý oslabit Francii a anektovat Alsasko. Již se svolávají první demonstrace. Je u i možnost spojení se žlutými vestami. A francouzský prezident rozhodně není v situaci, kdy by si mohl dovolit vyprovokovat další protestní hnutí.

Pokud již lze něco o Cášské smlouvě dopředu říci, tak to, že její načasování a její utajená příprava udělala více škody než užitku, který může přinést. Pokud by byla podepsána před rokem – k 55. výročí usmíření Paříže a Berlína, rozhodně by sebou nenesla takové emoce. Její podepsání nepochybně oslabí EU, ovlivní volby a mezi jednotlivými státy propukne frakční boj. Strach z francouzsko-německého bloku spojí zbytek EU a začnou tvrdé spory, které mohou skončit definitivním pádem Evropy.

Navíc smlouva nemusí oběma zemím přinést mnoho užitku. Je totiž až příliš ušita na míru dua Merkelová – Macron. Pokud jeden z nich odejde a druhý se dostane do obrovských problémů může být Cášská smlouva mrtvě narozeným dítětem. Je nepochybné, že nebyla napsána se špatným úmyslem. Ale jak víme, cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Berlínu a Paříži se podařilo k branám pekla tentokrát postavit celu dálnici.  

12 komentářů (Poslední 27.01. 11:01) Napište svůj názor

reklama