Ukrajinská katastrofa: pět let po Majdanu je země v dezolátním stavu!

Skutečně se alespoň v prvních dnech zdálo, že Ukrajina má nakročeno ke standardní demokracii. Leč už tehdy se začalo ukazovat, že mnozí ukrajinští demokraté jsou spíše nahnědlí nacionalisté, a další se vydali do politiky prostě naškubat, co jen to šlo. Ani legendární ukrajinští oligarchové se tak jednoduše nezbavily moci. Právě naopak!

Po propuknutí povstání na Východě země a odtržení Krymu Ruskem se Ukrajinská ekonomika a stát dostal do ohromné krize. To, co dosud oligarchové neovládali, to se jim podařilo ovládnout po Majdanu. Většina reforem, které se nová vláda pokoušela zavést za pomoci zahraničních odborníku, a které měly situaci zachránit, skončily u ledu. Bylo to nejen díky oligarchům, ale i samotné vládě, které se nehodilo, aby jim až moc funkční stát koukal pod prsty.

Dnes jsou korupční aféry na denním pořádku a nikdo je neřeší. Dokonce i Arsenij Jaceňuk měl opustit funkci premiéra údajně teprve poté, co mu byli předloženy důkazy, že se dožadoval úplatku 3 milionů dolarů.

 Naopak pro ty, kteří na korupci upozorňují nastaly krušné časy. Kateryna Handzjuková byla protikorupční aktivistka, která ve městě Chersonu upozorňovala na mnohé podivnosti. Vloni v červenci ji neznámí útočníci polili kyselinou a popálili na 40% těla. Mladá žena v listopadu zemřela.

Zprvu bylo jediným výsledkem celé kauzy je odstoupení generálního prokurátora, který měl na účet ženy nemístné poznámky. Minulý týden byl zadržen objednavatel útoku. Podezřelí je administrátor a „Porošenkův muž“ Vladislav Manger.

Hadzjuková není sama. Její případ je výjimečný tím, že byl vyšetřen.  Podobných případů podivných úmrtí má být za posledních 5 let na padesátku. Mez obětmi jsou novináři, právníci, aktivisté ale i politici. Jen v Oděse mělo dojít až k 200 menších útokům ročně.

Na zahraniční scéně měli majdanští politici před 5 roky všechny dveře otevřené. Prezident Petro Porošenko vstoupil hlavním vchodem do Bílého domu, berlínského Kancléřství nebo do centrály EU nebo NATO v Bruselu. S tím, jak se problémy Ukrajiny hromadily, a z cenného spojence a přítele Západu, který si nebyl sám schopen zajistit natož zaplatit zemní plyn na zimu, se opět brány zaklaply a Ukrajince mnozí evropští politici berou jako otravné příbuzné, co jim kazí kšeft s Ruskem. 

Na koho ovšem situace dolehla s plnou silou jsou prostí Ukrajinci. Jejich život není jednodušší a lepší. Naopak je horší. Kyjev se sice chlubí růstem HDP 5 % ročně. Cudně ovšem zapomíná dodat, že pokud vše půjde hladce ekonomika dosáhne čísel srovnatelných s rokem 2013 v roce 2021. Za 50 let pak dosáhne velikosti polské ekonomiky a za krásných 100 let na tom bude Ukrajina jako Západ. Bude tomu tak ovšem za předpokladu, pokud nebudou tyto ekonomiky vůbec růst.

Ukrajinci, kterým od roku 2014 několikanásobně stoupli ceny za potraviny, léky a raketově zdražil plyn se na celou situaci dívají pragmaticky. Mladší a schopnější hlasují nohama a houfně opouštějí svojí zemi.  Jen v Polsku zakotvilo kolem 600 000 Ukrajinců, u nás jich je přes 117 000. Mnozí se ovšem chovají zcela nevlastenecky a 1,7 milionu jich zamířilo do Ruska. Podle moskevského ministerstva vnitra o ruské občanství zažádalo 600 000 z nich.

Ti, co zůstali, se snaží přilepšit, jak se dá. Oblíbenou brigádou je například prodat při volbách svůj hlas. Ostatně tím, že je nakupují, se netají většina kandidátů. Po internetu se dnes šíří návod, jak vzít peníze, a volit si podle své chuti. Oblíbeným přivýdělkem jsou pro mnohé i demonstrace. Placený demonstrant v předvolební době zvládne i několik manifestací denně. Někdy ovšem demonstrují i profesionální demonstranti. Občas se totiž stává, že nedostanou zaplaceno.

Ukrajina je po pěti letech po Majdanu v tragickém stavu. Nejen ekonomicky a poltický, ale především morálně a psychologicky. I přes to, že ukrajinský parlament prosadil do ústavy článek o tom, že Ukrajina směřuje do EU a NATO, nikdy oběma organizacím nebyla vzdálenější.

 Bez hlubokých reforem, které by ze země udělaly slušné místo k žití s minimálním respektem k zákonům nemá Ukrajina šanci se posunout k lepšímu. A se svým nerostným bohatstvím a lidským potencionálem by to nepochybně mohla být jedna z nejbohatších zemí Evropy, a ne ta nejchudší jako dnes. Lze jen Ukrajině a Ukrajincům přát, aby na další kulaté výročí Majdanu, na tom byli lépe.

Témata:  Ukrajina,  Ukrajinská krize,  Kyjev,  Petr Porošenko,  Arsenij Jaceňuk,  NATO (Severoatlantická aliance),  EU