Temná historie Evropy: Hitler a Stalin si na našem sousedovi pořádně smlsli

Historické dělení Polska proběhlo ve třech fázích na konci 18. století. Prusko, Rakousko-Uhersko a Rusko zvětšily na jeho úkor svá území a polský národ se tím dostal do poníženého stavu lidí bez vlastního státu. Jak uvádí internetové stránky justice4poland.com, nastala doba útlaku, pokusů o denacionalizaci a brutálního potlačování jakéhokoliv projevu odporu. 

První světová válka, porážka Německa a bolševická revoluce v Rusku přinesla Polsku nezávislost. Nadšení ovšem vystřídala po vítězství nacistů v Německu ostražitost. Po invazi wehrmachtu do Československa v polovině března 1939 bylo všem jasné, že se Adolfu Hitlerovi nedá věřit. Mnichovská dohoda z předchozího roku byla porušena a na řadu se dostali Poláci. 

Francie a Spojené království se pokusily německému vpádu do Polska zabránit. Podle portálu history.com se obě západní mocnosti 31. března 1939 rozhodly Polákům garantovat bezpečnost a nezávislost. Navíc se pokusily získat na svou stranu i SSSR pomocí obchodních dohod. Berlín ovšem nezůstával pozadu a sám začal s Moskvou vyjednávat budoucí uspořádání vzájemných vztahů.

Mezitím začala Třetí říše vznášet nároky na bývalé německé město Gdaňsk, jež se nacházelo pod správou Společnosti národů. Proti byla přirozeně Varšava. Berlín si navíc stěžoval na špatné zacházení s Němci žijícími v západní části Polska. Tato agresivní zahraniční politika začala znervózňovat německý generální štáb, který měl strach z vedení války na dvou frontách, na západě proti Francii a na východě proti SSSR. 

Tuto obtížnou situaci se Hitlerovi podařilo vyřešit podepsáním dokumentu, jenž do historie vstoupil jako Pakt Molotov-Ribbentrop. 22. srpna 1939 odletěl německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop do Moskvy, kde se sešel s lidovým komisařem zahraničí Vjačeslavem Molotovem. Brzy ráno následujícího dne došlo k uzavření desetileté dohody o neútočení, jež také zakazovala podporu třetích stran proti jednomu ze signatářů. V tajném dodatku si pak oba státy rozdělily sféry vlivu ve východní Evropě, především pak v Polsku. 

Berlínu se tak podařilo neutralizovat francouzsko-sovětskou smlouvu o vzájemné podpoře, uklidnit generalitu a připravit si cestu k útoku na Polsko. Vojenská operace měla začít 25. srpna 1939. Francie a Spojené království ovšem téhož dne podepsaly závaznou smlouvu o obraně Polska v případě jeho napadení. Hitler neuvěřil dodržení tohoto ujednání a 1. září vydal rozkaz začít německý blitzkrieg směrem na východ. O dva dny později vyhlásily Londýn a Paříž válku Německu.

Polsko bojovalo proti nacistům do posledního muže. Domnívalo se totiž, že nastala rozhodující bitva války. Spoléhalo se také na pomoc spojenců, kteří zabrání jeho porážce. Britové a Francouzi ale žádné vojenské akce nepodnikli. Polská armáda, v podstatě nemechanizovaná a bez letecké podpory, po pěti týdnech kapitulovala. Belgie, Francie a Nizozemí s podporou Britů o rok později vydržely Němcům klást odpor jen o 11 dní déle.

Asi 50 % polského území připadlo posléze, na základě Paktu Molotov-Ribbentrop, Sovětskému svazu, 48,4 % nacistickému Německu a 1,6 % Litvě. Severozápadní část Polska byla přímo inkorporována do Třetí říše a ze zbytku středního a jižního polského území vznikla německá kolonie Generalgouvernment. SSSR připojil svůj zábor k sovětskému Bělorusku a k sovětské Ukrajině. 

Osud polského národa byl krutý na všech okupovaných územích. Nacisti považovali Poláky za příslušníky nižší rasy a do budoucna měli sloužit jako dělníci pro Třetí říši. Část z nich posléze čekala germanizace a zbytek odsun na východ směrem na Sibiř, kde by postupně jako národ zanikli. SSSR s polským obyvatelstvem nezacházel příliš lépe, jak dokládá masakr mnoha tisíců důstojníků a příslušníků inteligence v Katyni, v Kalininu a v Charkově. Moskvou organizovaný nucený přesun Poláků z obsazených území na Sibiř a do Střední Asie nabýval rysů etnických čistek. 

Nikos Mottas se Paktem Molotov-Ribbentrop zabývá ve svém článku pro internetové stránky sympatizující s komunismem communismgr.blogspot.com. Kritizuje Francii a Spojené království, které po německé invazi do Polska proti Berlínu nepodnikly po dobu jednoho roku žádnou vojenskou akci. Nesympatizuje ani s polským postupem. Varšava se údajně snažila s Hitlerem dohodnout na společném útoku proti SSSR, a naopak odmítla sovětský návrh na společnou obranu proti Třetí říši. 

„Polsko se aktivně účastnilo spojeneckého imperiálního útoku proti nově vzniklému sovětskému státu v roce 1918… Polská vláda získala kontrolu nad územím v Pobaltí, západním Bělorusku, západní Ukrajině a jihovýchodní Litvě. Po nacistické invazi do Polska v roce 1939 se rudá armáda přemístila k polsko-sovětské hranici a následně osvobodila výše uvedená území,“ domnívá se Mottas. Sovětskou okupaci považuje za „imperialistickou propagandu“, protože rudá armáda „osvobodila Pobaltí a východní Evropu od nacistů“.

Témata:  Adolf Hitler,  Josif Stalin,  II. světová válka