Uprchlická krize? Ani náhodou, prý jde o úplně jinou krizi

Politická, ne uprchlická krize

Roth tvrdí, že ačkoliv v roce 2015 do Evropy připlul milion migrantů, nedošlo ke vzniku krize kvůli jejich příliš velkému počtu. „Byla to krize převážně politická, nikoliv kapacitní."

„Z ekonomického hlediska jsou bohaté státy EU schopny absorbovat lidi, kteří představují pouze 0,2 % jejich celkové populace 500 milionů. Ale i kdyby všichni šli do Německa, pořád by představovali 1,2 % populace – o trochu méně než v Turecku, kde jen syrští uprchlíci tvoří 3 % populace, nebo Libanonu, kde jich je 25 %," vysvětluje Roth.

Dohoda s Tureckem jako jediná možnost?

Problém ale podle něj představoval pocit, že Evropská unie již neodkáže kontrolovat hranice schengenského prostoru a že za touto vlnou uprchlíků přijdou miliony dalších. To podle něj dále vedlo k ohrožení funkčnosti volného pohybu osob, nárůstu oblíbenosti krajní pravice, strachu lidí o jejich kulturu a zaměstnání a obav z teroristických útoků.

To vše dle jeho názoru EU dohnalo až k dohodě s Tureckem, která ale obsahuje problematický prvek navracení uprchlíků do Turecka. EU podle něj hodlá většinu žadatelů o azyl odmítnout na základě toho, že do EU dorazili z bezpečné země – Turecka.

Roth se domnívá, stejně jako to tvrdí i jiné humanitární organizace, že Turecko za považováno bezpečnou zemi být nemůže. Roth navíc upozorňuje, že turecký prezident Recep Tayyip Erdogan obnovil své boje proti Kurdům, takže Turecko možná v budoucnosti bude produkovat i své vlastní uprchlíky.

Roth ale podotýká, že dohoda s Tureckem není jediná možný způsob, jak s uprchlíky naložit, a navrhuje své vlastní řešení, které by „obnovilo pořádek, snížilo počet lodí, které připlouvají do Řecka, a přitom stále respektovalo práva žadatelů o azyl.

Plán o třech krocích

V rámci toho je podle něj třeba učinit tři významné kroky. Prvním je věnování větší pozornosti konfliktům, které uprchlíky nutí uprchnout. Tím je v současné době zejména syrský konflikt, ve kterém by podle Rotha měl být vyvinut tlak na syrského prezidenta Bašára Asada, aby ukončil nevybíravé útoky, ukončil obléhání civilistů a propustil politické vězně.

Dalším důležitým krokem by mělo být zajištění, že je život pro uprchlíky v prvních zemích, kam dorazí, snesitelný. „Mnoho uprchlíků preferuje zůstat v zemích, které jsou blízko domovu, v naději, že se jednou vrátí. Ale v těchto zemích zůstanou pouze tehdy, pokud se tam cítí chráněni a dokáží si tam představit život v bezpečí a důstojnosti pro své rodiny," vysvětluje. Těmito zeměmi je například právě Turecko, ale také Libanon a Jordánsko.

A posledním krokem v Rothově plánu by bylo poskytnutí příležitostí uprchlíkům jakékoliv národnosti, kteří chtějí pokračovat do Evropy, aby tak mohli legálně učinit z první země, kam uprchnou, tedy například z Turecka.

„Procedura na posouzení uprchlického stavu v Turecku by byla mnohem lepší v rozpoznávání ekonomických migrantů a bezpečnostních hrozeb, než jak je tomu možné v chaosem zmítaném Řecku. A uprchlíkům by to nabídlo cestu do bezpečí bez riskování jejich životů," dodává.

Témata:  uprchlíci,  EU,  Turecko