Poprask v Německu: Lidé chtějí uprchlické děti, dospělé ne

Do Berlína už dorazily tisíce dětíkých uprchlíků bez doprovodu. Místní obyvatelé jim podle agentury DPA nadšeně pomáhají. Podle úřadu pro vzdělávání do metropole od roku 2015 dorazilo asi 5100 mladistvých migrantů.

Každé dítě je konfrontováno s novou kulturou, novým prostředím a novým jazykem, což v jejich zranitelném věku ztěžuje jejich integraci do německé společnosti. Pokud tito mladí uprchlíci proklouznou radarem a úřady je nezachytí, jsou náchylnější k vykořisťování, ať už jde o prostituci, otroctví, žebrání, nucené práce, odebírání orgánů nebo sexuálního zneužívání, uvedla Ulrike Schwarzová z federálního sdružení pro dětské uprchlíky bez doprovodu.

V reakci na příliv dětí tamní Charita vyzvala Berlíňany, aby se stali opatrovníky a přijali roli zákonného zástupce – tedy roli, která zahrnuje soukromé i veřejné povinnosti v péči o uprchlíky. Podle DPA tato výzva přinesla silnou reakci. Jen od podzimu se přihlásilo asi 500 lidí, kteří mají zájem stát se zákonnými zástupci mladých uprchlíků.

„Zájem o opatrovnictví byl obrovský," říká Beate Romanowskiová, jedna z pracovnic Charity Berlín. Claudia Reyová, další pracovnice Charity, uvedla, že dobrovolníci jsou „úžasní lidé", kteří jen chtějí pomoct. Přestože mají opatrovníci „rodičovskou zodpovědnost", děti s nimi ve skutečnosti nežijí - namísto toho žijí v ústavech po celém Berlíně, vysvětluje Romanowskiová

Navzdory zájmu však stále existuje velký rozdíl mezi množstvím dětských uprchlíků, kteří potřebují péči, a počtem dobrovolníků. Teoreticky by měl být ideální poměr opatrovníků a dětí asi 1:50, ve skutečnosti je to spíše 1: 200.

Ten, kdo se chce stát opatrovníkem, musí s dětmi řešit otázky ubytování, organizovat zdravotní péči a samozřejmě být s dítětem v kontaktu. Také ho musí zapsal do školy. Charita samozřejmě potenciální opatrovníky posuzuje z hlediska spolehlivosti a důvěryhodnosti. Zároveň však opatrovník na dítěti „nesmí příliš lpět", ale naopak si má udržovat jistý odstup.

Proces sbližování mezi dítětem a opatrovníkem pak podle DPA probíhá pomalu, většinou trvá dva až tři měsíce. Dobré také je, když opatrovník ovládá cizí jazyk, aby byl schopný se s dítětem domluvit – v současné době tak Charita hledá rodilé mluvčí arabštiny, kteří by se postarali o děti ze Sýrie a Libanonu. Tato „práce" však není příliš placená, podle úřadů mají opatrovníci proplaceno jen osm hodin práce měsíčně.

Jak ale agentura podotýká, být opatrovníkem není jen „procházka růžovou zahradou", protože děti často chodí za školu, nebo nechodí na dohodnuté schůzky s opatrovníkem. Dospělí se s většinou problémů musí vypořádat sami, stát jim však poskytuje různá školení i individuální poradenství, navíc mají opatrovníci možnost vyměňovat si zkušenosti mezi sebou.

Jakmile děti dosáhnou věku 18 let, už ze zákona opatrovníka nepotřebují, nicméně mnozí prý se svými opatrovníky ještě zůstávají v kontaktu, protože se v 18 letech necítí být dostatečně nezávislí.

Témata:  uprchlíci,  Německo,  děti