reklama

Messerschmitt se tedy musel poohlédnout po práci jinde. I přesto, že spojenci pořádali doslova hony na německé konstruktéry, s Messerschmittem se pro jeho velkou provázanost s hnědým režimem nikdo „špinit“ nechtěl. Uplatnění našel až v roce 1952 ve frankistickém Španělsku, kde stále ještě probíhala licenční výroba Bf 109 u firmy Hispano Aviación jako HA-1109. Španělsko mělo však vyšší cíle. Země bažila po tryskových letounech. A protože byla v mezinárodní izolaci musela si je vyvinout sama.

Slovo dalo slovo a slavný konstruktér pro španělské letectvo vyvinul obratný cvičný letoun HA-200 Saeta. Ten měl být ovšem jen předskokanem daleko ambicióznějšího projektu. Španělsko chtělo svoji vlastní nadzvukovou stihačku! A vyrobit mu ji měl Messerschmitt! Od té chvíle se ovšem problémy začali jen vršit. V první řadě Španělsko na tom nebylo po technologické a finanční stránce nijak dobře. Scházeli třeba aerodynamické tunely. Takže aerodynamické testy byly provedeny tak, že dřevěné modely nového stroje HAL-300 s tehdy supermoderním delta křídlem tahal za sebou CASA 2.111 (španělská verze stařičkého německého středního bombardéru Heinkel He 111).

Co však bylo pro projekt ještě větší ranou, bylo to, že se Španělsko vymanilo z mezinárodní izolace a sankcí. Američané začali dodávat Španělsku moderní stroje F-86 Sabre. Vlastní stíhačka domácí konstrukce, která by se nepochybně značně prodražila, přestala být potřebná. Celý projekt tedy Španělsko zrušilo ještě před stavbou prototypu a během nedokončených letových testů dřevěného modelu. Objevil se ovšem jiný překvapivý zájemce, který mohl Messerschmittovu stíhačku spasit.

Tím zájemcem byl Egypt. Ten byl stále ve válce s Izraelem a sháněl pro tuto válku veškeré dostupné vojensko-technické kapacity.  Tehdejší prezident Gamál Násir se nechtěl spoléhat na dodávky zbraní ze zahraničí a zahájil celou řadu vojenských projektů, které měli zajistit zemi naprostou samostatnost. Jedním z takových projektů měl být i HAL-300. Celý konstrukční tým v čele s Messerschmittem se v roce 1959 přestěhoval do egyptského Helwanu, který se měl stát centrem egyptského leteckého průmyslu a stroj byl přejmenován na Helwan HA-300.

Konstruktérům značně ztížil život požadavek Násira, že se vše musí vyrábět v Egyptě, který v tomto tajně spolupracoval s Indií. Vzhledem k nízké úrovni egyptského průmyslu to především komplikovalo motorové vybavení stroje. Messerschmitt proto najal Ferdinanda Brandnera, specialistu na tryskové motory a bývalého SS-Standartenführera, který byl v roce 1945 zajat v Praze a internován v Sovětském svazu, kde se podílel na konstrukci mnoha motorů včetně Kuzněcova NK-12, dosud nejsilnějšího turbovrtulového motoru na světě, který pohání bombardéry Tupolev Tu-95. Ten měl zkonstruovat nový motor Brandner E-300.

Prototyp stihačky s provizorním slabším motorem Bristol Orpheusse se poprvé dostal do vzduchu v roce 1964. Rozpětí delta křídla bylo pouhých 5,84 metru a délka 12,40 metru. Hmotnost prázdného HA-300 2100 kilogramů a maximální pak 5800 kilogramu. Výzbroj tvořily dva kanóny 30 milimetrů Hispano nebo čtyři sovětské kanóny ráže 23 milimetrů Nudelman-Richtěr NR-23. Vedle toho měl mít pilot v boji k dispozici i čtyři protiletadlové střely. Rychlost se slabším motorem Orpheusse dosahovala na tehdejší dobu slušných 1,7 Machu (2100 kilometrů v hodině). Po dodání E-300 se výkony stroje ještě zlepšily a stroj byl schopen dosáhnout operační výšky 12000 metrů a rychlosti 2 Machy za 2,5 minuty. Maximální rychlost pak byla 2,1 Machu. 

Celkem bylo vyrobeno sedm strojů než v roce 1969 Egypťané celý projekt zastavili. K jeho konci bylo více důvodů. V první řadě to byla ekonomika. Projekt stál v první fázi 135 milionů egyptských liber (v dnešních cenách kolem 17 miliard korun) a to Egypt ještě neměl postavenu ani továrnu na letadla a na motory a kvalifikovanou pracovní sílu, což by stálo další stovky milionů.

Změnila se i politická situace. Egypt se začal sbližovat se Sovětským svazem, a s tím začaly dodávky nejmodernější sovětské techniky. Nejmodernější verze Mig-21, který se dostal do výzbroje egyptského letectva byl nejen levnější, ale byl i plně připravený k bojovým operacím. Navíc Sověti poskytovali Egyptu i výcvik pilotů. HA-300 by byl plně bojeschopný až za mnoho let a opět s obrovskými náklady.

V neposlední řadě svoji roli hrál i úprk Němců z Egypta. V roce 1964 se provalilo, že Egypt zaměstnává mnoho bývalých nacistů včetně několika, kteří jsou stále hledaní pro válečné zločiny. Svět začal hrozit Káhiře sankcemi a Sověti přerušením spolupráce. Po několika záhadných vraždách vědců pracujících na nukleárním programu a programu balistických raket, za které měla být údajně zodpovědná izraelská tajná služba Mosad. Němci začali z Egypta hromadně prchat a tím všechny programy prakticky odsoudili k zániku. Egypťané projekt HA-300 zrušili v roce 1969.

Pro Messerschmitta to byla poslední vlastní konstrukce. Po návratu do Německa sloučil svoji firmu s firmami Bölkow a Blohm a ve spojené MBB do roku 1970, kdy odešel do penze, byl šéfem firemního představenstva. V roce 1978 odešel do leteckého nebe. Brandner měl před sebou ještě zajímavější kariéru. Po práci pro několik evropských firem se bývaly nacista uchýlil v 70. letech do maoistické Číny a je považován za zakladatelů čínské školy leteckých motorů. Zemřel v roce 1986 v Salcburku.  

Tím se uzavírá historie nejen zajímavého stroje, ale velkého konstruktéra. Přestože HA-300 měl veliké ambice, které už jen podle výkonů prototypů mohl naplnit, doba a místo vzniku nepřálo.  Pokud byste chtěli poslední Messerchmittovu konstrukci vidět na vlastní oči, nemusíte do Egypta. Němci v roce 1990 z Egypta koupili první prototyp a po téměř šestileté náročné rekonstrukci jej umístili v Německém muzeu letectví ve Schleissheimu nedaleko Mnichova, kde je k vystaven dodnes. 

Loading...

3 komentáře (Poslední 03.03. 09:15) Napište svůj názor

reklama