Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Hromady řečí a skutek utek, zase jsme závislí. Proč EU nejedná s Íránem?

Evropská unie
Evropská unie
Foto: Depositphotos

Absence Evropské unie v jednáních mezi Spojenými státy a Íránem není jen přehlédnutelným diplomatickým detailem, nýbrž symptomem hlubšího úpadku evropské strategické relevance. Namísto aktivního zapojení EU pouze sleduje, jak se rozhoduje o otázkách, které se jí bytostně týkají.

Tato nezúčastněnost je zvláště alarmující v kontextu dlouhodobé verbální konfrontace s Teheránem. Evropská unie často a hlasitě poukazuje na porušování lidských práv v Íránu či jeho destabilizační roli v regionu, ale tyto postoje zůstávají izolované od konkrétní akce. Unijní zahraniční politika se tak jeví jako mechanická a reaktivní, neschopná účinně prosazovat vlastní hodnoty a zájmy.

Zatímco Spojené státy mohou vést rozhovory s jistou mírou bezpečnostního odstupu, evropská infrastruktura, obyvatelstvo i politická stabilita jsou mnohem zranitelnější vůči důsledkům případné jaderné eskalace v Íránu. Přesto se EU ani nepokouší být přímým účastníkem rozhodovacího procesu, čímž se vzdává nejen vlivu, ale i základního práva hájit vlastní bezpečnostní priority.

Znepokojivé je také geopolitické směřování Íránu, který čím dál zřetelněji sbližuje své postoje s autoritářskými mocnostmi, jako je Rusko a Čína. Tyto státy sdílejí přesvědčení, že západní vliv je třeba oslabit, a neváhají používat jazyk otevřené konfrontace. Ignorovat tuto skutečnost znamená podceňovat nejen rizika budoucího ozbrojeného konfliktu, ale i hlubší tektonické posuny v globální rovnováze moci.

Současně nelze přehlížet širší kontext: Írán se geopoliticky profiluje jako spojenec mocností, které se netají nepřátelstvím vůči Západu. Evropa však tyto signály systematicky podceňuje, jako by jí chyběla schopnost strategické předvídavosti. Ignorování strukturálních změn v globálním uspořádání není jen chyba – je to hazard s vlastní bezpečností.

V posledních týdnech, zejména od nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu, se čím dál více hovoří o nutnosti emancipace evropské zahraniční politiky. Přes veškeré proklamace ale EU zůstává v zásadních momentech závislá na rozhodnutí jiných.

Tato neschopnost převzít odpovědnost a definovat vlastní kurz ji činí zranitelnou a nespolehlivou nejen v očích partnerů, ale i vlastních občanů. Pokud se tento trend nezmění, hrozí, že Unie definitivně ztratí svou roli tvůrce dění a stane se pouhým svědkem rozhodnutí, která zásadně ovlivní její budoucnost.

Témata:  EU Írán komentář

Související

Aktuálně se děje

0:46

OBRAZEM: Vojáci na náplavce. Armáda ukázala sílu v akci

Po dvouleté přestávce se česká armáda znovu představila veřejnosti na pražské náplavce. U příležitosti 80. výročí konce druhé světové války nabídla návštěvníkům ukázky boje, přehlídku vojenské techniky i dovednosti psovodů. Akci pod širým nebem sledovaly stovky přihlížejících.

Zdroj: Adam Skála

Další zprávy

Žralok bílý (Carcharodon carcharias)

Žraločí útoky: Proč tito mořští predátoři útočí na lidi a jak se riziku vyhnout?

Žraloci jsou odjakživa opředení mýty a strachem. Filmy jako Čelisti vytvořily v očích veřejnosti obraz krvelačných predátorů, kteří číhají těsně pod hladinou a vyčkávají na lidské oběti. Skutečnost je však mnohem méně dramatická – a mnohem zajímavější. Žraločí útoky na lidi jsou sice reálným jevem, ale z hlediska pravděpodobnosti se jedná o extrémně vzácné události. Přesto však existují a čas od času dojde k tragickým následkům. Proč k těmto útokům dochází a jak jim můžeme předejít?