Pohonné hmoty v novém roce zlevňují. Trumpův venezuelský zásah může mít pozitivní dopad

Víkendový zásah Američanů ve Venezuele na svém samém počátku sice hrozil ceny pohonných hmot u českých čerpacích stanic spíše zvednout. Jenže po několika hodinách se situace změnila, když speciální jednotky rychle zajaly prezidenta Nicoláse Madura a deportovali jej do USA. Tento akt symbolicky Američanům otevírá cestu k venezuelské ropě. Namísto hrozby třeba i měsíce utužující se blokády venezuelského ropného vývozu, která by tlačila světové ceny ropy spíše vzhůru, dostavuje se tedy nyní nadějná vyhlídka na konec amerických sankcí a zesílení venezuelského ropného exportu do světa – už ovšem v americké režii. Více ropy ve světě pak může na již tak přebytkovém globálním trhu tlačit ceny dolů a dotlačit třeba cenu nafty v Česku až k průměrné celorepublikové úrovni kolem 30 Kč/l.

I když však Američané převezmou venezuelský ropný průmysl tak hladce, jak to jen půjde, což samo o sobě je otázkou, vyvstává další zásadní otázka. Jak dlouho bude trvat, než se venezuelská ropa ve větším meřítku rozproudí do světa?

To, že Venezuela disponuje globálně největšími prověřenými zásobami ropy, které předčí dokonce i ty saúdskoarabské, je jedna věc. Určitě hrála klíčovou roli v rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa napadnout jako první z možných cílů právě Venezuelu. A dát jí tak „přednost“ před potenciálními cíli dalšími, mezi něž spadá Írán, Kolumbie, Kuba či Grónsko.

Další věcí je ovšem to, že venezuelské ropné zásoby, čítající přes 300 miliard barelů, nelze ve větším objemu začít těžit „přes noc“. Venezuela je nyní schopna produkovat 800 tisíc až milion barelů ropy denně. Roku 2000, na úsvitu vládnutí Madurova předchůdce Huga Cháveze produkovala denně 3,2 milionu barelů. A třeba v polovině 70. let minulého století to byly dokonce bezmála čtyři miliony. Koncem 90. letech se spřádaly plány na těžbu až šesti milionů barelů denně. Jenže pak „kormidelnicí“ Chávez a Maduro venezuelský ropný průmysl postupně značně rozložili.

Chávez nejprve venezuelskou ropu takřka kompletně zestátnil, když začátkem milénia vypudil většinu amerických těžařských kolosů jako ExxonMobil či ConocoPhillips. Z amerických petrolejářských gigantů tak v zemi zůstal jedině Chevron, jenž v době sankcí USA namířených proti venezuelské ropě získal speciální výjimku amerického ministerstva financí. Sankce proti venezuelské ropě, které zavedl Trump už ve svém prvním funkčním období, v lednu 2019, přispěly k rozkladu tamního ropného průmyslu. Společně s dlouhými roky podfinancování a nezvládnutého managementu v režii státního ropného podniku Venezuely, PDVSA, což oboje ve své podstatě souviselo se zmíněným Chávezovým znárodněním. Manažeři venezuelské ropy náhle nepovyšovali dle svých kompetencí, ale spíše na základě známostí, protislužeb a korupce.

I když tedy vše půjde hladce, dlouhé roky, ba desetiletí rozkladu venezuelského ropného průmyslu nepůjde zahladit snadno. V příštích deseti letech může být každoročně potřeba investic v objemu v přepočtu 200 miliard korun, aby se těžba ropy zvedla třeba na ony čtyři miliony barelů denně. Na druhou stranu, ropní obchodníci hledí dopředu a stejně tak na dlouhé měsíce dopředu se ve světě podstatná část ropy obchoduje. Příznivý dopad do cen pohonných hmot v Česku tak už může být i záležitostí letošního roku, spíše však roku příštího a let po něm následujících.   

Loni držel ceny pohonných hmot v Česku na nízké úrovni, ba klesající dráze v prvé řadě přebytek ropy na světovém trhu, který v roce 2025 dosahoval v průměru dvou milionů barelů denně, zejména kvůli navyšování těžby ze strany tradičních těžařů v čele se Saúdskou Arábií. Ti si nyní dají od dalšího navyšování těžby spíše „pauzu“, neboť nadbytek ropy má být letos podle prognóz ještě vyšší než zmíněné loňské dva miliony barelů denně. Je tedy zřejmé, že pokud by se na globální trh celkem rychle vrátil alespoň jeden milion barelů venezuelské ropy denně, bude to znamenat další citelný tlak na pokles jak cen ropy samotné, tak také cen paliv u českých čerpacích stanic.

Navíc, Venezuela je jediným jihoamerickým členem kartelu OPEC, k tomu ovšem členem zakládajícím. Jestliže by jejímu ropnému průmyslu fakticky „velely“ Spojené státy, znamená to, že získají bezpříkladný vliv právě i v rámci kartelu OPEC, jemuž nyní dominuje Saúdská Arábie. Trump dlouhodobě na OPEC tlačí, aby těžbu navyšoval, tedy aby tlačil cenu pohonných hmot v USA níže. Před letošními volbami do amerického Kongresu lze opět čekat stupňování tohoto tlaku, který – bude-li úspěšný – může republikánským kandidátům přihrát hlasy. O něco levnější pohonné hmoty by pak těšili nejen motoristy v USA, ale i v Česku.

Jinými slovy, pravděpodobnost citelnějšího nárůstu cen ropy vlivem situace ve Venezuele je krátkodobě poměrně nízká, středně- a dlouhodobě může tato situace dokonce vést spíše k tlaku na pokles cen ropy, a tedy i k tlaku na pokles cen u českých čerpacích stanic. Pokud by tedy předání moci ve Venezuele bylo poklidné, je to špatná správa pro Rusko. Rusku by se tak ztenčily jeho příjmy z prodeje ropy a zprostředkovaně patrně také zemního plynu, což by omezilo jeho možnosti financovat válku na Ukrajině.

Témata:  pohonné hmoty,  čerpací stanice