Kouzlo osobnosti Mussoliniho? Obdivoval Jana Husa a získal prestižní české vyznamenání

Mussolini se narodil do rodiny kováře a učitelky. Už v dětství si ale získal špatnou pověst, podle serveru History.com šikanoval spolužáky a často se pral. Ve věku 10 let byl vyloučen z náboženské internátní školy, protože nožem zranil spolužáka. Přiznal také,  že pobodal svou přítelkyni. Údajně také vedl gang chlapců, kteří pořádali nájezdy na statky. Zapojil se také do souboje s meči.

Jeho rodiče byli socialisté. Mussolini byl pojmenován po levicovém mexickém prezidentovi Benito Juárezovi. Jeho dvě prostřední jména Amilcare a Andrea pocházejí od italských socialistů Amilcara Ciprianiho a Andrea Costy.  Když v roce 1902 utekl do Švýcarska, aby se vyhnul vojenské službě, živil se různými nekvalifikovanými pracemi. A ten stejný rok se stal členem Italské socialistické strany. Podle některých zdrojů se ve Švýcarsku stýkal s ruskými emigranty a s bolševiky, kupř. V. I. Leninem. Když už ve Švýcarsku nenašel žádné pracovní místo, musel žebrat, byl zatčen za potulku a nakonec vykázán ze země.

Roku 1904 se vrátil do Itálie, kde nastoupil vojenskou službu, kvůli které před tím uprchl. Od roku 1908 byl novinářem. Ve svých článcích a projevech Mussolini kázal násilnou revoluci, oslavoval slavného komunistického myslitele Karla Marxe a kritizoval vlastenectví. V roce 1912 se stal redaktorem Avanti! (Vpřed!) - oficiálního deníku italské socialistické strany. O dva roky později byl ze strany vyloučen kvůli podpoře první světové války. Roku 1919 se radikálně změnil a založil fašistické hnutí, které se později stalo fašistickou stranou.

Mussolini obdivoval Jana Husa

Ještě v roce 1913 napsal Mussolini pojednání: Giovanni Hus, il Veridico (česky Jan Hus, hlasatel pravdy). Slovo „pravda“ (veridico), které používá jako synonymum k Husovi, použil ve svém pseudonymu vero eretico (opravdový kacíř), kterými podepisoval své články v tomto období. Mussolini považoval českého kazatele Jana za toho, kdo shrnoval a řídil veškeré úsilí, což bylo Mussoliniho pojetí úlohy osobnosti v dějinách. Husovu smrt bral jako prvek, který „zušlechťuje“ předchozí učení, přičemž poukazuje na hanebnost jeho soudců, tedy katolické církve.

Jan Hus ale není jediným Mussolinoho spojením s naší zemí. V roce 1926 mu byl udělen Československem Řád Bílého lva. Podnětem byl jeho kladný postoj k husitství a československým legiím za první světové války, který v Itálii propagoval. Později se ke svému postoji již nehlásil a řada jeho raných antiklerikálních knih byla za jeho vlády stažena ve fašistické Itálii z oběhu.

Italští vůdcové nikdy nepožádali armádu, aby zastavila Mussoliniho povstání

Od roku 1920 do roku 1922 čelily ozbrojené fašistické jednotky jen malým nebo vůbec žádným policejním nebo vojenským zásahům. A to ani tehdy, když fašisté působili škodu na majetku a zabili přibližně 2 000 svých politických oponentů. Fašisté krom fyzického násilí užívali proti opozici s oblibou ricinový olej ve velkých dávkách, který donutili své oběti vypít a pokud chtěli mít jistotu, že nepřežije, tak jej „ochutili“ benzínem.

Pak 24. října 1922 Mussolini vyhrožoval při demonstrací známé jako Pochod na Řím, že svrhne vládu a chopí se moci. Když v noci 27. října fašisté začali okupovat vládní úřady a telefonní ústředny, předseda vlády Luigi Facta a jeho ministři radili králi Viktoru Emmanuelovi III, aby vyhlásil výjimečný stav a stanné právo. To ale král odmítl. Mussolini si vynutil své jmenování předsedou italské vlády. Jako premiér pak zahájil velké reformy, během nichž neustále zvyšoval své pravomoci, od roku 1925 vládl již jako diktátor. V této době začal používat titul capo del governo e duce del fascismo (šéf vlády a vůdce fašismu).

Po sérii pokusů o atentát v letech 1925 a 1926 musel Mussolini zakázal opoziční strany, vyhodil více než 100 poslanců, obnovil trest smrti za politické zločiny, podpořil činnosti tajné policie a zrušil místní volby.

Jako socialista se Mussolini prohlašoval za ateistu a kritizoval katolickou církev. Zašel tak daleko, že řekl, že jenom idioti věří biblickým příběhům a že Ježíš Kristus a Marie Magdaléna byli milenci. Od chvíle, kdy se chopil moci, ale svou rétoriku změnil. Zakázal zednářství, osvobodil klér od zdanění, zakázal umělou antikoncepci, bojoval za zvýšení porodnosti, zvýšil pokuty za potrat, omezil noční život, reguloval ženský oděv a zakázal homosexuální jednání mezi dospělými muži. Navzdory tomu, že měl mnoho milenek, zavedl také kruté tresty za cizoložství.

Mussolini chtěl založit italskou říši

Mussolini zahájil svou první vojenskou akci v roce 1923, když bombardoval a krátce obsadil řecký ostrov Korfu. O několik let později povolil použití koncentračních táborů a jedovatého plynu, aby pomohl potlačit povstání v Libyi, která byla v té době italskou kolonií. Jedovatý plyn byl znovu použit během dobytí Etiopie v letech 1935 a 1936, po kterém Il Duce prohlásil, že Itálie konečně má své impérium. „Je to fašistická říše, říše míru, říše civilizace a lidskosti," řekl údajně. O tři roky později Itálie napadla a připojila k říši Albánii. Kromě těchto válek Mussolini podporoval pravicové disidenty například během španělské občanské války.

Během 2. světové války měla italská armáda katastrofální výsledky 

Mussolini do druhé světové války vstoupil až v červnu 1940, kdy už jeho spojenci nacistického Německa ovládali velké části Evropy. Zanedlouho bylo zřejmé, že Itálie nemá dostatečné vojenské vybavení a že jeho výrobní tempo je žalostné. Spojené státy mohly vyrobit více letadel za týden, než by mohla Itálie za rok. Mussolini opakovaně změnil své válečné plány. Jeho špatně připravený útok na Francii nebyl příliš úspěšný do chvíle, než Francouzi požádali Němce o příměří. Později toho roku italští vojáci napadli Řecko, ale byli zatlačení zpět do sousední Albánie. A lépe nevypadala ni situace na severu Afriky. Adolf Hitler nakonec svému italskému spojenci musel pomoci z nejhoršího. Do Tripolisu dorazil generál Erwin Rommel s prvními jednotky svého Afrikakorpsu a Řecko bylo 6. dubna 1941 napadeno a okupováno německou armádou. Italští vojáci sice nadále pokračovali v bojích v Severní Africe a na východní frontě, ale nyní již pod německým velením.

Mussoliniho svržení nebylo násilné

10. července 1943 zahájili Spojenci invazi na Sicílii. 24. července se sešla fašistická Velká rada za předsednictví hraběte Grandiho a v poměru 19 hlasů ku 7 vyslovila Mussolinimu nedůvěru. Proti němu hlasoval i jeho zeť, hrabě Galeazzo Ciano. 25. července král Victor Emmanuel oznámil, že byl Mussolini sesazen, následně byl zatčen a uvězněn v horském hotelu v pohoří Gran Sasso v Abruzii, kde zůstal do 12. září 1943, kdy ho vysvobodili nacisté. Za podpory Adolfa Hitlera poté ustavil na italském území ovládaném Německem diktaturu tzv. Italskou sociální republiku, někdy dle hlavního města nazývanou Republika Saló.

Na konci války se pokoušel utéct v doprovodu své milenky přes švýcarskou hranici, na sobě měl německý kabát a přilbu. Ale jeden italský partyzán ho poznal a vykřikl: „Máme velkou hlavu!" Mussolini byl popraven následující den a jeho byla pověšena hlavou dolů na nosnících rozbombardované čerpací stanice na Piazzale Loreto v Miláně.

Témata:  Benito Mussolini,  Itálie,  II. světová válka