Nacistický inženýr zkázy ovládal miliony lidí. Proč spáchal sebevraždu v Česku?

Pozdější nacistický pohlavár se narodil v roce 1901. Příklon k vojenství a armádě zdělil po svém otci, který působil jako pruský plukovník. Kammler odmaturoval na gymnáziu v Gdaňsku těsně po první světové válce v roce 1919. Ihned po škole nastoupil jako dobrovolník k vojsku a byl přiřazen k husarskému pluku. O pár měsíců později přestoupil do jednotek Freikorps, ve kterých působil do konce července. 

V období mezi první a druhou světovou válkou Kammler stihl absolvovat i studium architektury na technické univerzitě v Mnichově a v Gdaňsku. Ani po úspěšném dokončení studia neodešel nastálo k armádě. Nejprve vstoupil do pruské státní správy, což obnášelo i kurz pozemního stavitelství, který dokončil v roce 1925. Kromě toho měl na starost také osidlování berlínské čtvrti Zehlendorf. 

Postupně se úspěšný technik propracovat ke spolupráci s Pruskými stavbami a finanční správou (PBF), pro něž se podílel na výstavbě několika policejních budov a komplexů, zejména v Berlíně. Zakázky si bral také od vlády v Postupimi nebo od katastrálního úřadu v Berlíně. Koncem dvacátých let se dostal i na půdu univerzit, kde jako výzkumný poradce říšské výzkumné rady pro stavbu a ekonomiku bydlení přednášel. 

V roce 1931 přičichl k národně socialistické NSDP v Berlině, kdy se stal poradce technického oddělení strany. Do ní pak následně vstoupil o rok později, ve stejné době získal titul Dr. Ing z univerzity v Hannoveru. Krátce na to, v roce 1933, kdy se Hitler prohlásil vůdcem, vstoupil do řad SS. Jeho hlavní náplní práce bylo ověřování rasového původu obyvatel v Berlíně. 

Jakožto profesionální techniky se podílel na plánovaní a přípravě plynových komor a krematorií, která byla určená pro vyhlazovací tábory. Heinrich Himmler ho také pověřil dohledem nad likvidací budov varšavského ghetta, kde předtím došlo k povstání. Kammler však ve vyhlazovacích a koncentračních táborech neviděl jen prostředek "konečného řešení", vězně chtěl využít i ve prospěch německého válečného průmyslu. 

Přišel tedy s tím, že v koncentračních táborech se budou zároveň vyrábět zbraně. Nejproslulejším se stal podzemní komplex Mittelwerk, ve kterém se rozběhla výroba raket V-2, na kterém se podíleli kromě personálu právě i vězni. Na sklonku války ho Hitler jmenoval zplnomocněncem "pro zlomení vzdušného teroru". Kammler za svého působení v továrnách nebyl jen mírumilovným budovatelem, vydal například rozkaz k vraždě 208 nuceně nasazených vězňů, včetně dětí - událo se tak na konci války, v březnu 1945.

V případě Kammlera nelze dohledat údaje, kdy a kde skutečně zemřel. Spekuluje se o tom, že po vzoru Hitlera spáchal sebevraždu. Dokonce k tomu mělo dojít v hlavním městě Protektorátu, tedy v Praze. Podle jiných výkladů se stal válečným zajatcem, další zase tvrdí, že ho zastřelila jeho vlastní jednotka. Zajímavou teorií je také ta, která hovoří o dohodě se spojenci. Kammler si tak měl zajistit svobodu výměnou za to, že jim odkryje tajemství nacisty vyvíjených zbraní. Mezi tito zbraně patří také letoun Me 262. S touto verzí přišel před třemi lety historický magazín ZDF-History. Podle německého historika Rainera Karlsche Američané esesáka zajali a vyslýchaly ho jejich tajné služby - USA se obávaly, že by cenné informace mohl předně vyzradit Rusům. Po dvou letech měl nicméně Kammler spáchat sebevraždu.

Oficiální verze mluví o tom, že Kammler zemřel 9. května při útěku z Prahy, kdy spáchal sebevraždu. Otázkou je, zda tomu tak skutečně bylo. Nenašlo se ani jeho tělo, ani žádné jeho osobní věci. 

Témata:  nacisté,  Německo,  historie,  Hans Kammler,  II. světová válka