reklama

Německá armáda na východní frontě neměla ohledy

Německá armáda měla dvojí tvář. Úslužní, slušní a korektní vojáci na západě se na východě měnili v naprosté bestie. Do roku 1944 se Wehrmacht pyšnil tím, že měl pouze 5349 mužů odsouzených za znásilnění. Jednalo se v drtivé míře o případy, které se udály ve Francii nebo Itálii, kde německé velení dbalo o pověst armády. K dispozici zde byly vojákům i vojenské nevěstince. Jejich pracovnice zde sloužily zcela dobrovolně a podstupovaly pravidelné lékařské kontroly.

Co platilo na Západě, neplatilo na Východě.  Zde existovaly vojenské nevěstince, leč ženy v nich rozhodně nebyly dobrovolnice. Pokud se na Balkáně, v Polsku nebo Sovětském svazu zalíbila okupantům nějaká dívka, prostě ji unesli. Když onemocněla nebo již byla vyčerpaná přijímat další zákazníky, zbavili se jí.

Pokud došlo ke znásilnění, po aktu ženu německý voják často zastřelil. Hrozil mu totiž trest nejen za znásilnění, ale i prznění rasy. Později bylo zavedeno pravidlo, podle kterého mají Němci ve sporech s místním obyvatelstvem vždy pravdu, takže i když se znásilněná a přeživší žena odvážila akt hlásit, nikdo ji nebral vážně.

Podle výzkumů německých badatelů bylo ve Východní Evropě německými vojáky znásilněno na 10 milionů žen. Ze znásilnění se mělo narodit 750 000 až 1,5 milionu dětí.

Japonci se nespokojili jen se ženami z Domů rozkoše

Japonská armáda již před 2. světovou válkou zavedlo tzv. domy rozkoše. Do nich byly původně dováženy dobrovolnice z Japonska. Brzy však kapacity nestačily a místo dobrovolnic byly dodávané všechny ženy z okupovaných zemí. Největší počet byl Korejek, nechyběly však ani Indonésany, Filipínky a po dobytí Hongkongu ani Angličanky a Američanky. Celkem mělo 2000 zařízeními projít 200 000 žen.

K nejstrašnějšímu sexuálnímu násilí došlo ještě před oficiálním začátkem světového konfliktu. Během dobývání Nankingů v roce 1937 během Čínsko-japonské války měly Japonci znásilnit na 300 000 čínských žen. K nejděsivějším případům barbarství mělo dojít po dobytí Hongkongu v roce 1941 a Singapuru v roce 1942. Tam měli japonští vojáci vyvraždit pacienty vojenských nemocnic a sestry pak znásilňovat na hromadách mrtvých těl.

Přesný počet znásilnění, které provedli japonští vojáci, není znám. Odhady však mluví o 10 až 20 milionech případů.

Ani Američané nejsou bez viny

I když měli američtí vojáci pověst gentlemanů, někdy to byla jen přetvářka. Během pobytu v Británii a osvobozování Francie měli američtí vojáci znásilnit až 14 000 žen. Protože na rozdíl od Japonců a Němců neměli vojenské bordely, prostituce kolem jejich táborů jen kvetla. Mnohé nevěstince jen změnili měnu a místo v markách si účtovaly za služby v dolarech.

Během dobývání a okupace Německa mělo podle americké studie z roku 2006 dojít k 11 000 případů znásilnění. Podle knihy studie profesorky Miriam Gebhardt z roku 2015 však mělo být znásilněných Němek až 190 000.  Oficiálně bylo potrestáno za znásilnění 192 Američanů a 24 z nich bylo popraveno.

Američané však vedli válku i proti Japonsku. Jen na Okinawě mělo dojít k 10 000 případu znásilnění. V samotném Japonsku mohlo dojít až k milionu případu znásilnění. Většina hlášení však byla japonskými úřady ututlána a skartována. Chtěly si udržet dobrou pověst.

Francouzi a Britové se také mnohde nechovali jako gentlemani

Francouzská armáda byla roku 1940 poražena a její jádro bylo zajato Němci. Generál Charles de Gaulle musel vytvořit novou armádu a to často z odvedenců, jejichž morálka byla prachbídná.

Nejstrašnější pověst měli Maročané. Jen v Itálii měli znásilnit na 60 000 žen a dětí. 12000 z nich pak mělo být povražděno. Pro toto násilí mají dokonce Italové i pojmenování – Marocchinate. Když Francouzi osvobozovali Paříž, raději velení jednotky tvořené z Maročanů a lidí z kolonií  do města ani nepustilo. V Německu pak měli Francouzi znásilnit na 50 000 žen.

Nejslušněji se chovali Britové. Ti měli vynikající morálku a velmi dobře organizovanou polní policii. Přesto měli britští vojáci podle některých odhadů znásilnit v Německu až 45 000 žen.

Válka přináší mnoho bolesti a zločinů. Ukazuje se, že i přes snahu vést ji lidsky a s morálními mezemi, lidská povaha je všude stejná. Proto se vždy najdou jedinci, kteří se mstí na nevinných. Nechávají pak na duších svých obětí nesmazatelné šrámy.