Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Cotardův syndrom: Nemoc, kvůli které si nedokážete nahmatat puls

Nemoc, bolest, ilustrační foto
Nemoc, bolest, ilustrační foto
Foto: Pixabay

Jsou živí - a přece nejsou. Asi tak by se dali popsat lidé, kteří trpí Cotardovým syndromem neboli syndromem chodící mrtvoly. Syntrom sice sám o sobě není nebezpečný, lidé, kteří si myslí, že jsou mrtví, ale často odmítají přijímat jakoukoliv potravu- a nakonec umírají hladem.

Není to stav těžké deprese ani šok, ale neurologicky podmíněná porucha. Je velmi vzácná, dispozice k ní má méně než 0,5 procenta lidské populace. Nedokážete si kvůli ní nahmatat puls, máte pocit, že vaše srdce už dávno nebije. Zdá se vám, že ruce se s vámi dříve samovolně nesou, ale už je nemáte velmi pod kontrolou. Necítíte hlad a spánek, pokud se vám vůbec někdy podaří usnout, vám už dávno nedobíjí baterky.

Prostě máte pocit, že jste mrtví. Přesněji: živí mrtví. Ale pravda je o něco jednodušší. Jste plně při vědomí, jen trpíte vzácnou duševní poruchou, která nese jméno francouzského neurologa Julese Cotarda. Francouzský neurolog už v 19. století popsal syndrom u „slečny X“, která nakonec zemřela hladem.

Cotardův syndrom neboli syndrom chodící mrtvoly je vzácná duševní porucha, při níž si pacienti myslí, že jsou mrtví, neexistují nebo nemají krev proudící v těle či vnitřní orgány (jako např. mozek), a nemohou tak reagovat na žádné racionální vysvětlení, že jsou ve skutečnosti živí. Je to v některých případech doprovázeno pocitem viny, neklidem a negativismem. Ve velmi vzácných případech syndrom zahrnuje halucinace o nesmrtelnosti.

Tato porucha je velmi vzácná, dispozice k ní má méně než 0,5 procenta lidské populace. Studie dokazují, že toto onemocnění se více vyskytuje u starších pacientů s depresemi. Je také více pravděpodobné, že se tento syndrom objeví u lidí trpících schizofrenii, maniodepresivní psychózou, úrazem mozku, depresemi, mozkovým nádorem, migrénami a u pacientů s halucinacemi.

Jak to začíná?

V počáteční fázi onemocnění trpí lidé pocitem strachu, pak začnou věřit, že jsou mrtví a neexistují. Dokonce mohou cítit pach mrtvého těla. Lidé trpící touto poruchou nepoznají vlastní tvář a nemají žádný zájem o sociální aktivity či požitky. Jsou paranoidní a úplně zanedbávají osobní hygienu. Mají sebevražedné sklony či sklony k sebepoškozování. Ztrácí pojem o realitě a mají zkreslený pohled na svět.

Tito lidé často umírají v důsledku prodělaných zranění, kterým se nevyhýbají. Bát se pádu ze střechy nebo srážky s autem? Už to přece mají za sebou, znovu umřít nemohou. Ale většinou umírají hlady, protože odmítají přijímat potravu.

Jako příklad se uvádí případ veterána z prusko-francouzské války. Výbuch šrapnelu roztrhal všechny jeho kamarády, on jediný explozi přežil. Ale věděl, že má být mrtvý, a tak se i choval. Lidé s touto poruchou necítí potřebu pokračovat v další „posmrtné existenci". Odcházejí na hřbitov, pasivní se domáhají pohřbu.

Témata:  nemoc psychiatrie lidé

Související

Aktuálně se děje

18. června 2026 11:32

Pavel opět nechá vystavit korunovační klenoty. Přednost budou mít školy

Korunu, žezlo i jablko slavnostně vyzvednou klíčníci z Korunní komory v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v pondělí 14. září. Následující tři dny si je budou moct prohlédnout školní třídy. Pro veřejnost bude výstava otevřena od pátku 18. do pondělí 28. září. Klenoty letos doplní také korunovační roucho z roku 1653 a další vzácné artefakty. Vstup bude opět zdarma. Informoval o tom Pražský hrad. 

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy