reklama

Podíváme-li se na historickou časovou osu, najdeme menší nesrovnalost. První vězni prošli branou tábora, nad níž visel cynický nápis "Arbeit macht frei", 22. března 1933. Druhá světová válka ale oficiálně vypukla až 1. září 1939. Co se tedy táboře dělo celé ty roky?

Abychom odhalili tajemství tábora, je nejprve potřeba si vysvětlit, co znamená slovo "koncentrační". Navzdory přesvědčení nejde o vynález nacistů, pod pojmem koncentrační tábor totiž bylo v minulosti chápáno místo, sloužící k hromadnému věznění lidí bez řádného soudu.

Poprvé se toto označení objevilo v 19. století a označovalo internační tábory pro civilní obyvatelstvo. Používalo se například v USA pro indiány, v jižní Africe v průběhu druhé búrské války apod. Následně byly jako koncentrační značeny tábory, v nichž německý režim zadržoval mučil a zabíjel nepřátele.

To se dělo několik let před vypuknutím války a samotné označení "koncentrační tábor" jako místo, v němž docházelo k zabíjení Židů a lidí dalších ras a vyznání, vzniklo až po válce.

Koncentrační tábor Dachau ale splňoval podmínky pro toto označení dříve, než se kdokoliv o možné válce odhadoval hovořit. Mezi roky 1933 a 1938 sem putovali komunisté, sociální demokraté, odboráři, šlechtici. Postupně přibyli Svědkové Jehovovi, duchovní, Romové a homosexuálové.

Vězení nebyla procházka růžovým sadem a svou brutalitou se od pozdějších koncentračních táborů nijak neliší. První neněmečtí vězni přijeli do Dachau po připojení Rakouska v březnu roku 1938. Na podzim téhož roku tam byli deportováni nacistům nepohodlní obyvatelé Sudet a po zřízení protektorátu přibyli další českoslovenští občané. Do tábora také začali zavírat hromadně Židy, po "Křišťálové noci" v listopadu 1938.

Táborem prošli například bývalí čeští kardinálové Štěpán Trochta a Josef Beran, malíř a spisovatel Josef Čapek, spisovatel Norbert Frýd, publicista Ferdinand Peroutka, průmyslník Jindřich Waldes a z transportu smrti směřujícího do Dachau uprchl spisovatel Arnošt Lustig.

Zařízení, kterým za 12 let existence prošlo nejméně 200.000 lidí, z nichž asi 41.500 zahynulo, sloužilo jako model pro další koncentrační a vyhlazovací tábory zřizované nacisty a jejich nohsledy po celé Evropě. Vězni v Dachau se dočkali osvobození 29. dubna 1945, když k městu postoupila americká armáda, která tam nalezla více než 30.000 zubožených lidí.

reklama