Clintoná měla před léty pravdu. Stane se Trump nyní „přítelem” Ruska?

Clintonová před šesti lety vyzývala k optimalizaci vztahů s Ruskem, což se mělo projevit I ve vízové politice mezi Ruskem a USA. Procedura vztahů na úrovni lidí, studentů, vědeckých kádrů měla nastolit optimálnější trend. Bylo to krátce poté, co se ustavily poměrně přátelské vztahy mezi Putinem a Bushem mladším. Clintonová ruské televizi potvrdila obdiv k silným lídrům jako například Nelson Mandela.

Konstatovala, že svět potřebuje mocné osobnosti, které dosáhnou příznivých změn. O šest let později začala vidět v postavě Vladimíra Putina diktátora. Nicméně vyjednávat o Ukrajině do Minsku vysílaly USA Johna Kerryho. Jaksi přestalo vadit, že Kerryho vítal diktátor Lukašenko, který z náhlého rozhodnutí anglosaského přístupu přestal být považován za diktátora – jakoby přes noc.

"Jsou americká média objektivní?" tázal se moderátor Pozner Clintonové. Ta odvětila, že jsou svobodná až příliš. Hned dodala, že každý má právo interpretovat události svýma očima. Měli bychom se umět dívat se na věci očima svých "oponentů". Člověk má dělat to, co je pro něj důležité. Neměli bychom vždy reagovat na to, k čemu nás tlačí media. Nyní – tedy v prezidentských volbách 2016 – konzumenti amerických médií vzali Clintonovou za slovo, když nepodlehli sugestivní masáži sociologických průzkumů a ostentativnímu nadržování Clintonové snad ve všech amerických plátcích. Ve volbách se zachovali tak, že moderátoři amerických stanic otevřeně připouštěli své překvapení, když se jazýček vah vychýlil směrem k Trumpovi.

Americká protiraketová obrana nemá být namířena proti Rusku, tvrdila Clintonová

V minulých prezidentských primárkách došlo na tvrdou verbální přestřelku mezi Obamou a Clintonovou. Moderátor Pozner se zajímal, jak to, že Obama nabídl Hilary ministerstvo, jehož představitel je patrně 4. nejvýznamnější osobou USA. Hilary pohotově odpověděla, že spojuje-li lidi jedna věc (láska k vlasti), mohou spolupracovat. Prakticky vysvětlila, že bychom měli vést intenzivní dialog s Ruskem a všemi ostatními partnery ve světě. Veliké državy jako Rusko či USA mají vliv. Musí se s nimi zkrátka počítat. Nezávislé státy mají mít možnost určovat, jakou budou mít zahraniční politiku a s kým budou obchodovat a podobně.

Pozner se hned zeptal, jak je to s Abcházií a Jižní Osetií, zda mají totéž právo na sebeurčení. Clintonová neodpověděla přesně. Zato měla jasno s Íránem a Severní Koreou, když skrze vlastní prohlášení ujistila Rusy, že americká protiraketová obrana nemá být namířena proti Ruské federaci. Rusko s jeho intelektuálním potenciálem je dle Clintonové lídrem 21. Století. 24.000 Rusů žije v Silicon Valley. Ministryně odtušila, že se musíme dívat do budoucna a pokračovat ve vzájemném dialogu. Obama v roce 2008 snil o světě bez jaderných zbraní. Rusko není hrozba. Írán ano. Proto systém protiraketové obrany USA v Evropě má být prospěšný i Rusku...

O šest let později se armády NATO a Ruska málem "srazily" na území Sýrie. Před šesti lety Clintonová vyslovila přitom naději, že američtí vojáci odejdou z Iráku a že diplomacie zvítězí nad silovými akcemi v Afghánistánu. Clintonová upřesnila, že dle ní stoupá víra v to, že se dohodneme politicky. Za jistých okolností můžeme hovořit i s Tálibánem. Je třeba, aby se Tálibán zřekl Al-Káidy a respektoval ústavu. V roce 2016 Američané na Radě bezpečnosti OSN přitom nazvali Rusy barbary. Například list Independent napsal, že ve spolupráci s al-Asadovým režimem páchá Rusko barbarské válečné zločiny.

Vítězství Donalda Trumpa patrně vnese korektiv do vztahů mezi USA a Ruskem. Podle dosavadních vyjádření Trumpa se zdá, že by tomu tak být mohlo. V rámci RESTARTu vztahů se snad také podaří naplňovat literu smlouvy o snížení počtu jaderných zbraní, kterou podepsaly USA (Barrack Obama) a Rusko (Dmitrij Medveděv) v Praze na Pražském hradě právě v roce 2010.

Témata:  Hillary Clintonová,  Donald Trump,  Rusko