Co až voliči vystřízliví? Podívali jsme se na situaci v Evropě a USA

V senátu USA se spěšně sešla skupina republikánských politiků jako Lindsey Graham, John Sidney McCain, Jeffry Lane Flake, Marco Antonio Rubio. Smyslem bylo navrhnout takové kroky, které by znemožnily jakékoli urovnání vztahů s Ruskem. Daleko větší rusofobii však jeví „satelit" Washingtonu – Evropská unie. Uprostřed listopadu byla do Bruselu narychlo svolaná schůzka ministrů zahraničních věcí členských států. Británie, Francie, Maďarsko tuto schůzku ignorovaly. Maďarský ministr zahraničních věcí spatřil v Obamové turné po EU jakousi podporu všem hysterickým panikářům z vyšších kruhů EU.

Agentura Reuters cituje některé úředníky z Evropy a tvrdí, že situace je určitým typem krize. EU by si přála (elita EU) prodloužit protiruské sankce, zatímco Donald Trump se v podstatě zasazuje o jejich zrušení. Pokud Evropa zrcadlí tendenci USA, dostává se nyní do stavu, který psychologie nazývá „kognitivní dysbalancí". Pokud by Trump zůstal věrný vlastním předvolebním slibům, bude muset EU akceptovat novou realitu. Bude muset sama sebe přesvědčit o logičnosti a správnosti nové změněné koncepce. Jak tohle zamíchá pravidly hry a jaké to bud mít důsledky pro ty které politiky v Evropě, je nyní těžké říci. Proto ono „pozdvižení" v zemích EU.

Na vlně zmíněné paniky se Evropský parlament usnáší na rezoluci proti tzv. „ruské propagandě". Leonťjev s trochou nadsázky říká, že evropští poddaní vazalové mají nyní strach, že nový „Pán" se v konečném součtu domluví s Ruskem a obejde se bez svých „věrných sloužících"; resp. Že je vymění za nové.

Podle Leonťjeva vyvstávají i jiné otázky. Co když „vystřízliví" evropský elektorát – tedy voliči v jednotlivých členských státech EU a rozhodnou se zachovat v příštích volbách analogicky tomu, jak se vyslovili američtí voliči. Pokud mohou mít USA svého Trumpa, proč by EU neměla mít nárok na alternativu. Takovou alternativou by například mohla být Marine LePenová. Což teprve, kdyby se rozhoupali Němci a začali žádat svěží alternativu místo Angely Merkelové?

Leonťjev si rýpne: „Obama odchází a jediné, komu lze předat v EU štafetu, je Frau Merkel." Možná že role Merkelové skutečně záležela v tom, aby zničila tzv. „(pro-)východní" politiku svých předchůdců (jako Gerhard Schröder, pozn.). Pokud by Merkelová plnila „zvláštní" zadání Washingtonu, Leonťjev se ptá, má-li k tomu Angela Merkelová mandát svých voličů. Ptal se jich někdo na to? Obama se na adresu Merkelové vyslovil takto: „...má naši důvěru. Bude vést boj o hodnoty. Jsem rád, že Merkelová je a domnívám se, že by si jí měl německý národ vážit. Já sám si ji cením jako partnera." K tomu Leonťjev dodává, že Merkelová nicméně právě přichází o svého partnera zpoza oceánu...

Angela Merkelová, bývalá vítězka Olympiády z ruského jazyka, se vždy snažila toto ruské „stigma" ze sebe smýt a demonstrovat svým americkým kurátorům, že nyní je na té správné straně historie. Bohužel se stalo, že kurátoři odchází a ani Merkelová si nemůže být jista, co nyní přijde. Politiku Merkelové Trump stačil označit za rozumu zbavenou. Vypadá to, že Merkelová by mohla mít problém. Bylo by pro Merkelovou nepříjemné, kdyby měla skončit v příštích volbách jako Hillary Clinton, říká Michail Leonťjev v jeho pořadu „Odnako".

Témata:  Angela Merkelová,  EU,  USA