Odejít či bojovat? Rusko se musí rozhodnout, tvrdí bývalý velvyslanec

Politické urovnání, či pokračování války

Moskva podle Frolova čelí dilematu - buď vyhoví ambicím syrského prezidenta Bašára Asada a jeho spojenců v Teheránu pokračovat ve vojenském tažení s cílem zničit syrskou opozici, nebo se rozhodne využít pádu Aleppa ke zprostředkování dohody mezi režimem a povstalci, což by jí umožnilo potvrdit politické zisky a minimalizovat riziko zpackané mise.  

"Mrak nejistoty ohledně budoucí politiky Washingtonu vůči Sýrii pod nadcházející Trumpovou administrativou komplikuje Moskvě kalkul," míní expert. Dodává, že situace nutí Rusko zajistit si co nejlepší pozici na bojišti pro budoucí vyjednávání.   

Pád Aleppa je drtivá rána pro syrské povstání proti Asadově vládě, ale nejedná se o konec války, zdůrazňuje odborník. Konstatuje, že jde o zásadní změnu podstaty konfliktu z převážně velkoměstské rebelie k trvalejšímu venkovskému povstání. Syrský režim a jeho íránští spojenci obnovili svou kontrolu nad tzv. využitelnou Sýrií rozprostírající se na západě podél středomořského pobřeží a hranice s Libanonem, vysvětluje Frolov. Doplňuje, že režim ovládá největší města v zemi a téměř 60% její populace.

"Jinými slovy, pokud nedojde k vojenskému zásahu velmoci, Asadův režim nemůže být již odstaven od moci," domnívá se bývalý diplomat. Připouští sice, že opozice sice stále kontroluje celou provincii Idlib, rozsáhlé venkovské oblasti na jihu a východe provincie Aleppo, spolu s malými oblastmi odporu v Hamá a okolí Damašku, ale tato rebelie již neohrožuje přežití režimu.

Velkým strategickým rozhodnutím pro Rusko bude, zda se podvolí tlaku Damašku a Teheránu na celkovou porážku umírněné opozice v jejích zbývajících enklávách, či naopak přinutí režim přijmout nějakou formu dohody o politické transformaci, domnívá se expert. Konstatuje, že Asad a Írán zřejmě prosazují velkou ofenzivu v Idlibu, kde se umírněná opozice mísí s islamistickými bojovníky z Ahrar aš-Šám a teroristy z An-Nusrá. "Bitva o Idlib bude zřejmě dlouhá a krvavá a bude vyžadovat agresivnější nasazení ruského letectva a možná i ruských pozemních sil," varuje Frolov. Soudí, že by se mohla táhnout celý rok 2017 a zastínit tak i ruské prezidentské volby plánované na počátek roku 2018.    

"Pro Kreml by mohlo být lepší vyhlásit vítězství v Aleppu, omezit své vojenské operace proti rebelům, zaměřit se na leteckou válku proti IS a novou snahu o spolupráci s USA a tlačit Asadův režim k politickému urovnání," pokračuje odborník. Poukazuje, že ponižující ztráta Palmýry, kterou opět obsadil IS, by v Moskvě měla rozeznít varovný zvon, jelikož potvrzuje slabost Syrské arabské armády, která nedokázala udržet oblast pod svou kontrolou, když se uchýlila k ofenzivě na jiné frontě.   

Riziko válečných zločinů

Ztráta Palmýry a tamních ropných a plynových nalezišť a pokračující ofenziva IS v provincii Homs může vytvořit velkou hrozbu pro celistvost území pod kontrolou režimu, ba dokonce otevřít cestu k ofenzivě IS na Damašek, jelikož to byla paradoxně syrská opozice, nikoliv Asadova armáda, kdo v létě 2015 zastavil postup džihádistů na syrskou metropoli, varuje analytik. Dodává, že pád Palmýry také boří nepravdivé tvrzení syrského režimu, že Asad a jeho spojenci bojují proti IS, a proto by s nimi měl Západ zacházet jako se svými přirozenými spojenci ve válce s terorem. "Rusko zatím pouze obnovilo bombardování IS u Palmýry po téměř tříměsíční pauze," připomíná Frolov.

Ohromná brutalita, s níž Asadův režim zachází s civilisty v Aleppu, když se pokouší porazit povstalce, se také zvrhla ve velký mezinárodní problém pro Moskvu, kterou netěší vyhlídka spoluzodpovědnosti za Asadovy válečné zločiny vůči jeho lidu, vysvětluje analytik. Varuje, že v tomto ohledu by ofenziva v Idlibu mohla překonat masakry v Aleppu.  

V neposlední řadě, pokud to Rusko myslí vážně se převodem svých vojenských zisků v životaschopné politické urovnání v Sýrii, bude muset spolupracovat s Tureckem, domnívá se Frolov. Připomíná, že Ankara na rozdíl od Spojených států dokáže oddělit umírněné od teroristů a podpořit nastolení klidu zbraní, během něhož může Moskva krotit syrský režim.

"Existují signály, že poslední dohoda o příměří a evakuaci v Aleppu, na které Rusko a Turecko spolupracovaly s cílem ukončit válku a zajistit své příslušné zájmy, byla limitována ambicemi Damašku a Teheránu," poukazuje expert. Uzavírá tedy konstatováním, že o budoucnosti Sýrie budou zřejmě rozhodovat Rusko, Turecko a Írán, zatímco USA pod Trumpem se omezí na porážku IS. Takový scénář může podle Frolova ve skutečnosti fungovat.

Témata:  Sýrie,  Aleppo,  ruské angažmá v Sýrii,  Rusko