Návštěva prezidenta Donalda Trumpa v Saudské Arábii zdůraznila nejen americké spojenectví s tímto pouštním královstvím, ale také žalostný saúdský přístup k lidským právům, který kontrastuje s medializovanou snahou o hospodářské a společenské reformy. V komentáři pro server Commentary Magazine to uvádí Michael Rubin, mezinárodněpolitický expert z think tanku American Enterprise Institutem, který dříve působil jako blízkovýchodní analytik Pentagonu.
Írán vs. Saudská Arábie
Dobrou zprávou podle Rubina je, že Trumpova návštěva skončila úspěšně. Expert uvádí, že poslední měsíc osobně pobývá v Egyptě, Maroku, Spojených arabských emirátech a Libanonu, kde viděl zřetelnou úlevu nejen mezi vládními představiteli, ale také mezi občanskými aktivisty a novináři, kteří měli pocit, že předchozí americký prezident Obama jim buď nenaslouchal, či se o ně nezajímal.
"Regionální vůdci Trumpa oceňují především proto, že není Obama," pokračuje odborník. Konstatuje, že to sice mohlo položit základ pro úspěšnou návštěvu, ale nikoliv pro udržení vzájemných vztahů. Trumpův projev o islámu však byl vyvážený, když se neuchyloval k nenávistné rétorice z jeho prezidentské kampaně, ale ani k politické korektnosti a popírání reality jako mnoho projevů Obamy a jeho ministra zahraničí Johna Kerryho.
Za paradoxní nicméně Rubin označuje Trumpův přístup k lidským právům. "Tillerson (americký ministr zahraničí) vyzval Írán k dodržování svobody projevu, zatímco stál vedle ministra saúdské vlády - státu, který svobodu projevu potlačuje," cituje analytik tweet korespondenta listu New York Times Petera Bakera.
Nedostatek svobody projevu v Saudské Arábii podle experta sice neospravedlňuje situaci v Íránu, ale paradox se vystupňoval ve chvíli, kdy íránská strana poukázala na žalostný saúdskoarabský přístup k lidským právům opomíjejíc počet poprav v Íránu, který mnohonásobně překonává ten v saúdském království. Skutečnost, že 15 z 19 únosců letadel během 11. září 2001 byli Saúdové také neomlouvá íránskou aktivní destabilizaci Iráku a Libanonu, podporu zvěrstev v Sýrii a snahu o zvržení politického systému v Jemenu a Bahrajnu, zdůrazňuje Rubin.
"Vysvětluje to snad, proč je tolik diplomatů a analytiků optimistických ohledně možných hlubokých hospodářských a politických reforem v Saudské Arábii?" ptá se bývalý muž z Pentagonu. Odkazuje na saúdskoarabský plán zvaný Vize 2030, ale za hlavní zdroj amerického optimismu ohledně vývoje v Saúdské Arábii považuje vystupování, rétoriku a kroky mladého zástupce korunního prince Mohamenda bin Salmána.
Chybné čtení situace
New York Times dokonce spekuluje, že Salmán by mohl přeskočit korunního prince Mohamenda bin Nájifa a přinést saúdskému království generační změnu, poukazuje Rubin. Připomíná též závěry Davida Ignatiuse, známého komentátora listu Washington Post, z minulého měsíce, že právě Salmán pevně ovládá saúdskou vojenskou strategii, zahraniční politiku a ekonomické plánování.
New York Times i Washington Post však podle analytika mohou číst celou situace chybně, což platí i o mnoha amerických politicích. Salmán své reformy zajisté myslí upřímně, ale také se stal tváří série nepopulárních rozhodnutí a plně zodpovídá za jejich důsledky, vysvětluje Rubin. Připomíná saúdskoarabskou válku v Jemenu, jejímž protagonistou je právě Salmán, přičemž konflikt se zamotal a stále více vysává nemocnou saúdskou ekonomiku.
"(Salmán) se může zdát jako prozápadní, ale Saúdové ho budou soudit podle výsledků jeho reforem a iniciativ," píše odborník. Dodává, že Nájif ve skutečnosti nemusí jednoduše blednout závistí před Salmánem, ale může hrát delší a chytřejší hru.
Salmánovi tak sice mohou patřit hlavní zprávy, ale při konečném zúčtování může zvítězit Nájif, domnívá se expert. Doplňuje, že takový scénář nemusí znamenat nic dobrého pro budoucnost reforem v blízkovýchodním království.
Témata: Saúdská Arábie, USA, Salmán
Související
8. listopadu 2024 15:08
19. května 2023 15:35
2. listopadu 2022 15:06
31. srpna 2022 12:22
18. července 2022 12:02
16. července 2022 18:27