reklama

Írán vs. Saudská Arábie

Dobrou zprávou podle Rubina je, že Trumpova návštěva skončila úspěšně. Expert uvádí, že poslední měsíc osobně pobývá v Egyptě, Maroku, Spojených arabských emirátech a Libanonu, kde viděl zřetelnou úlevu nejen mezi vládními představiteli, ale také mezi občanskými aktivisty a novináři, kteří měli pocit, že předchozí americký prezident Obama jim buď nenaslouchal, či se o ně nezajímal.  

"Regionální vůdci Trumpa oceňují především proto, že není Obama," pokračuje odborník. Konstatuje, že to sice mohlo položit základ pro úspěšnou návštěvu, ale nikoliv pro udržení vzájemných vztahů. Trumpův projev o islámu však byl vyvážený, když se neuchyloval k nenávistné rétorice z jeho prezidentské kampaně, ale ani k politické korektnosti a popírání reality jako mnoho projevů Obamy a jeho ministra zahraničí Johna Kerryho.  

Za paradoxní nicméně Rubin označuje Trumpův přístup k lidským právům. "Tillerson (americký ministr zahraničí) vyzval Írán k dodržování svobody projevu, zatímco stál vedle ministra saúdské vlády - státu, který svobodu projevu potlačuje," cituje analytik tweet korespondenta listu New York Times Petera Bakera.

Nedostatek svobody projevu v Saudské Arábii podle experta sice neospravedlňuje situaci v Íránu, ale paradox se vystupňoval ve chvíli, kdy íránská strana poukázala na žalostný saúdskoarabský přístup k lidským právům opomíjejíc počet poprav v Íránu, který mnohonásobně překonává ten v saúdském království. Skutečnost, že 15 z 19 únosců letadel během 11. září 2001 byli Saúdové také neomlouvá íránskou aktivní destabilizaci Iráku a Libanonu, podporu zvěrstev v Sýrii a snahu o zvržení politického systému v Jemenu a Bahrajnu, zdůrazňuje Rubin.     

"Vysvětluje to snad, proč je tolik diplomatů a analytiků optimistických ohledně možných hlubokých hospodářských a politických reforem v Saudské Arábii?" ptá se bývalý muž z Pentagonu. Odkazuje na saúdskoarabský plán zvaný Vize 2030, ale za hlavní zdroj amerického optimismu ohledně vývoje v Saúdské Arábii považuje vystupování, rétoriku a kroky mladého zástupce korunního prince Mohamenda bin Salmána.

Chybné čtení situace

New York Times dokonce spekuluje, že Salmán by mohl přeskočit korunního prince Mohamenda bin Nájifa a přinést saúdskému království generační změnu, poukazuje Rubin. Připomíná též závěry Davida Ignatiuse, známého komentátora listu Washington Post, z minulého měsíce, že právě Salmán pevně ovládá saúdskou vojenskou strategii, zahraniční politiku a ekonomické plánování.     

New York Times i Washington Post však podle analytika mohou číst celou situace chybně, což platí i o mnoha amerických politicích. Salmán své reformy zajisté myslí upřímně, ale také se stal tváří série nepopulárních rozhodnutí a plně zodpovídá za jejich důsledky, vysvětluje Rubin. Připomíná saúdskoarabskou válku v Jemenu, jejímž protagonistou je právě Salmán, přičemž  konflikt se zamotal a stále více vysává nemocnou saúdskou ekonomiku.

"(Salmán) se může zdát jako prozápadní, ale Saúdové ho budou soudit podle výsledků jeho reforem a iniciativ," píše odborník. Dodává, že Nájif ve skutečnosti nemusí jednoduše blednout závistí před Salmánem, ale může hrát delší a chytřejší hru.

Salmánovi tak sice mohou patřit hlavní zprávy, ale při konečném zúčtování může zvítězit Nájif, domnívá se expert. Doplňuje, že takový scénář nemusí znamenat nic dobrého pro budoucnost reforem v blízkovýchodním království.