Evropská strategie ohledně uprchlické krize se podle Hughesové dá shrnout jako „budování ‚Pevnosti Evropa', což podle ní dohoda s Tureckem jen potvrzuje.
„Ale EU selhává i v rámci vlastních podmínek a závazků. Žadatelé o azyl jsou zadržování v přeplněných zařízeních, sliby EU o vyslání azylových pracovníků, kteří by zpracovali jejich žádosti, se neplní a proces relokace lidí, kteří do Řecka dorazili před 20. březnem, krutě selhává," uvádí Hughesová.
„V jádru jsou důvody pro tato selhání jednoduchá: je tu nedostatek politické vůle, solidarity a dokonce i základní efektivity a odhodlání při plnění dohodnutých plánů. Zdá se, že lídři EU nevidí nic krom vítaného snížení počtu uprchlíků, kteří přichází přes Egejské moře z Turecka do Řecka. Nezdá se, že by nějak spěchali s návratem uprchlíků, kteří dorazili po 20. březnu, a evidentně je jim úplně jedno, jaké podmínky musí mezitím snášet uprchlíci na Lesbu, Chiu a dalších ostrovech," kritizuje Hughesová.
Následně kritizuje i členské státy za to, že nebyly schopny poskytnout slíbený personál včetně tlumočníků. Relokace pak podle ní probíhá příliš pomalu.
„Strategie EU pro uprchlíky se ukázala být strategií, jak ponechat 54 tisíc žadatelů o azyl ztracené po Řecku a Itálii. A výzvy Evropské komise k politické vůli a akci zřejmě ještě nějaký čas budou padat na neúrodnou půdu," dodává.
