reklama

Zabývají se tím, zda se měl summit vůbec konat ve velkoměstě, zda mohla policie postupovat jinak a také tím, jak reagovat na levicové extremisty.

Stefan Braun v komentáři na serveru listu Süddeutsche Zeitung zdůrazňuje, že je důležité, aby se politici setkávali na podobných akcích, jako byl právě hamburský summit, protože lze mnohé dohodnout. Vrcholná schůzka v Hamburku ale podle něj tentokrát byla debaklem. Desetitisíce poklidných demonstrantů za to ale rozhodně nemohou.

"Hamburský debakl nese jiné jméno. Jsou jím zahalení násilníci; je jím naivita politiky, která problém brutálních výtržníků podcenila," míní komentátor. Část viny podle něj nesou také organizátoři protestů, kteří nechtěli vzít na vědomí, že výtržníkům nejde o politické cíle, ale pouze o násilí.

"Je s podivem, že policie a organizátoři nenásilných demonstrací mohli situaci až tak podcenit," píše Braun. Kritika podle něj padá ale v první řadě na politiky, tedy na spolkovou vládu a na radnici v Hamburku, protože měli počítat s nejhorším možným scénářem, nikoliv s tím nejpříznivějším.

Peter Huth z listu Die Welt vidí za excesy i dlouhodobě příliš měkkou politiku Německa vůči levicovým extremistům, která je podle něj výrazně odlišná od přístupu k pravicovým radikálům. "To, co se stalo v Hamburku, je důsledkem slepoty vůči levicovému extremismu," míní Huth, podle něhož levicoví radikálové v Berlíně nebo právě v Hamburku dosud mohli v takzvaných autonomních centrech v klidu plánovat své akce a útoky.