Novinářka se vydala mezi údajné mladistvé migranty a jejich pěstouny. A její zpráva je alarmující

„Popsali mi velmi znepokojivou situaci – tři z nich vypadali jako dospělí, kteří se chovají jako chlapci. První věc, o kterou požádají, je holící strojek, řekli mi pěstouni. Mají totiž dlouhé vousy. Jedna žena přiznala, že je jí trapné, že se má starat o dospělého muže, který tvrdí, že má 17 let. Ale úřady to nezajímalo. Jejich stížnosti jsou smeteny ze stolu,“ popisuje novinářka.

„V systému neexistuje nic, co by zastavilo 26letého bojovníka Islámského státu, který by řekl, že má 17 let a žádá o azyl,“ přiznal novinářce expert na boj proti terorismu. „Každý, kdo je nucen uprchnout ze své země s oprávněnou obavou z pronásledování, může požádat o azyl. Sirotci do 18 let mají zvláštní práva. Oni dostávají stejné výhody jako dítě vzaté do péče státu. Nikdo si nepřeje zbavit skutečného dětského uprchlíka těchto privilegií. Problémem je, že systém je otevřeně zneužíváný a poslední teroristický útok v Parsons Green vyvolává další otázky. Ahmed Hassan byl osmnáctiletý uchazeč o azyl bez doprovodu, který údajně sestrojil bombu v kuchyni svých pěstounů,“ píše The Spectator.

Poukazuje také na to, že nikdo neví, jak do země přišel, nebo co ho vedlo k tomu, že udělal to, co udělal. Jisté prý ale je, že je třeba přehodnotit azylový systém zaměřený na dětské uprchlíky. A to i přesto, že takovou snahu mohou někteří označit za „rasistickou a naprosto bezcitnou“. Problém prý spočívá v tom, že je třena rozlišit mýty a skutečnost.

„První mýtus, který je znovu a znovu zdůrazňován, spočívá v tom, že se jedná o zranitelné děti. Toto slovo vyvolává obraz malých chlapců a dívek. Naše srdce jsou jim nakloněna. Realita je ale poněkud odlišná. Pouze 8% nezletilých osob bez doprovodu, kteří přišly do Velké Británie v roce 2015, ve skutečnosti byly podle Eurostatu mladší než 14 let. Místo toho bylo více než polovina ve věku 16-17 let. Neexistuje ani rovnováha mezi chlapci a dívkami. Asi 91 procent tvoří muži,“ píše magazín.

A proč tvoří většinu dětských uprchlíků ve skutečnosti dospívající chlapci? „Zde se objevuje další mýtus: že uprchlíci se nějakým způsobem dostanou do Velké Británie. Pravdou je, že do země nikdo nepřichází bez pomoci obchodníků s lidmi. To znamená, že obchodníci s lidmi ovládají náš imigrační systém - nikoliv ministerstvo vnitra. Právě oni diktují, kdo sem přijde. Utečenci, kteří si nemohou dovolit zaplatit, se sem nedostanou. Pokud bychom opravdu chtěli pomáhat zranitelným osobám, měli bychom brát děti přímo z uprchlických táborů,“ navrhuje magazín.

Každý mladý člověk, který sem přijde, představuje značnou investici ze strany jeho rodiny nebo komunity doma. To vysvětluje, proč jsou to téměř vždy mladí muži. Pocházejí z kultur, ve kterých mají muži větší výdělečnou sílu, uvádí The Spectator. „Jeden imigrační důstojník na frekventovaném letišti ve Velké Británii s 20 lety zkušeností s řešením problémů s uprchlíky mi vysvětlil: Devadesát procent z nich nejsou sirotci. Jejich příchod je velmi dobře zpracován. Jejich rodiny platí obchodníkům s lidmi, aby je sem přivedli. Záměrem je, že je rodiny krátce poté budou následovat. Tito mladí lidé mají hodně hotovosti,“ píše Sergeantová s tím, že jde tedy de facto o ekonomické migranty.

Tento názor není ojedinělý. Jak varuje organizace Save the Children, pašeráci dávají mladým lidem instrukce, aby lhali o své národnosti a věku a zničili všechny doklady totožnosti. Některé gangy dokonce poskytují balíček s informacemi o nároku na azyl, falešnými doklady. Jediným důvodem je to, že vědí, že jejich klienti jsou ekonomičtí migranti.

„Třetím mýtem je, že každý dětský uprchlík mluví pravdu. Vlastně nemáme možnost, jak to ověřit. Nedostatek dokumentace znamená, že nejzákladnější fakta o mladé osobě nelze ověřit - jejich věk, státní příslušnost nebo dokonce jejich skutečné jméno. Když jsem dělala rozhovory s dospělými žadateli o azyl, byla jsem ohromena jejich nejasností. Jeden člověk si nemohl vzpomenout, jak dlouho byl ve vězení. Tato taktika je záměrným krokem propagovaným gangy, kterých se žadatelé o azyl bojí víc než Imigrační a naturalizační služby,“ píše novinářka.

Imigrační důstojník Sergeantové vysvětluje: „Letos tu máme dospělé pákistánské muže, kteří do této země přijíždějí a tvrdí, že jsou afghánští teenageři. Říkají mi, že mají 13 nebo 14 let, ale zjevně jim je nad 20 let, jsou dobře vyvinutí a mají vousy na obličeji.“ Spolupráce mezi obchodníky s lidmi a extrémisty je novou a alarmující hrozbou pro naši národní bezpečnost, poukazuje Rosalind Ereiraová ze skupiny Solidarita s uprchlíky. Někteří migranti se zaregistrují jako podporovatelé IS výměnou za cestu; peníze, které ostatní platí pašerákům, podle ní pomáhají financovat aktivity Islámského státu.

Tento imigrační důstojník je frustrovaný, protože zná mnoho obchodníků s lidmi. Často jsou to mladí muži, kteří tajemně třeba desetkrát do roka létají do Dubaje a Afriky. Účtují si vysokou cenu za personalizované služby a doprovází mladé migranty v letadle předtím, než je opustí na terminálu. Jenže tito obchodníci mají britské nebo evropské pasy. „Nemám žádnou pravomoc zastavit britského občana na déle než pět minut, jinak mě moji šéfové nahoře vyrazí. Nemůžu dělat nic bez povolení obchodníků s lidmi. Nic - a oni to vědí,“ říká úředník.

„Navzdory ohrožení bezpečnosti se zdá, že jen málo orgánů je ochotno tento problém řešit. Když konzervativní poslanec navrhl ověřit věk mladých žadatelů o azyl pomocí zubních nebo rentgenových testů ruky na měření hustoty kostí, byl obviněn ze znevažování uprchlíků. Ruth Allenová, výkonná ředitelka Britské asociace sociálních pracovníků, uvedla, že lékařské testy by byly velmi rušivé a mohly by být traumatizující. Když Norsko trvalo na zubním vyšetření přijíždějících uprchlíků, zjistilo, že devět z deseti bylo ve skutečnosti starších 18 let,“ připomíná novinářka.

Allenová přiznává, že někteří pěstouni si stěžují, že jim do péče svěření uprchlíci nejsou děti, ale mladí lidé ve věku přes dvacet let. „Mohou být občas děsiví," řekla. „Jsou agresivní a mají problém s postojem. Mnoho z nich nebere ohled na ženy kvůli své kultuře. Nikdo nezohledňuje rizika, která představují - a to nejen pro zaměstnance, ale i pro ostatní děti v domácnosti. Protože jsou starší, mají značný vliv na mladé lidi, kteří jsou velmi zranitelní,“ uvedla. Poukazuje také na to, že tito lidé pak zatěžují systém, protože počet pěstounů, míst v pečovatelských domech i finanční prostředky, jsou velmi omezené. Místo dětí, které pomoc opravdu potřebují, se tak pěstouni musejí starat o někoho, kdo podvádí. 

Témata:  uprchlíci,  Velká Británie,  pěstounská péče