Migranti mířící do Evropy končí v otroctví. Jsou vykořisťování, musíme zasáhnout, volá aktivista

Většinovou okamžitou reakcí byly výzvy Libyi, aby zasáhla proti obchodu s otroky a masově repatriovala západoafrické migranty, připomíná aktivista. Dodává, že oba kroky by byly záhodné, žádný z nich příliš neomezí samotné otrokářství, a proto je nutná strategie, která by odstranila kořeny tohoto fenoménu.

CNN poskytla velkou službu, když dramaticky zachytila rozsáhlé případy moderního otroctví, přičemž podobné příběhy se dají ukázat i na případech migrantů mířících z Blízkého východu do Evropy, z jižní Asie do států Perského zálivu a ze střední Ameriky do USA, podotýká Middleberg. Deklaruje, že pachatelé by měli být hnáni k odpovědnosti a oběti musí být chráněny či vráceny domů.

Uzavření jednoho nebo několika trhů s otroky nevyřeší mnoho zákeřných forem otroctví, které jsou sice méně nápadné, ale mnohem běžnější, varuje ředitel. Zdůrazňuje, že otroctví existuje ve zdánlivě běžných oblastech, jakými jsou zemědělství, stavebnictví, hornictví, textilnictví, rybolov či pohostinství a často k němu dochází bez mezinárodní migrace.

Zoufalé podmínky

"Mnoho migrantů vykořisťovaných v Libyi pochází ze západní Afriky. To je oblast, kterou moje organizace, Free the Slaves, zná dobře," pokračuje aktivista. Připomíná, že sám žije v Nigeru, přičemž Free the Slaves vede své programy v Ghaně a Senegalu, a ačkoliv nebezpečná migrace k otrokářství přispívá, většina otroků v tomto regionu pochází z domácího prostředí, často z nedalekých komunit, tudíž otrokářství není vázáno na pohyb lidí.

Lidé, kteří byli chyceni a prodáni v Libyi, se rozhodli k migraci kvůli podmínkám ve svých domovech, které jsou tak zoufalé, že ospravedlňují riskantní chování, konstatuje Middleberg. Uvádí, že potrestání otrokářů a repatriace obětí je sice potřebná, ale nezmění objektivní realitu, která migraci způsobuje, navíc za stavu, kdy se rodiny, přátelé a sousedé doma nacházejí v podobné situaci.

Proto je důležité přemýšlet o otroctví v rámci celých slabých a zranitelných komunit, nejen jedinců, míní ředitel. Zdůrazňuje, že otroctví pramení ze zranitelnosti a otrokáři se nejčastěji zaměřují na oblasti, vesnice a čtvrti, kde žijí chudí, marginalizovaní a stigmatizovaní.

Ve zranitelných komunitách na západě Afriky se otroctví projevuje v mnoha formách - mnoho lidí je chyceno během nebezpečné mezinárodní migrace, jako ti v Libyi, avšak většina otroků působí v domácích ekonomikách, vysvětluje Middelberg. Odkazuje na Mali, kde se otroctví využívá při těžbě zlata, v zemědělství, dopravě, žebrání a prostituci, v Ghaně jde o prostituci, rybolov a portýrování, v Nigeru je nejběžnější nucená práce v hornictví, prostituce a nucené manželství, zatímco v Senegalu jsou děti organizovány do zajateckých žebráckých gangů.

"Zaměřit se pouze na jednu formu otroctví, jejíž oběti jsou daleko od domova, proto ve skutečnosti příliš nezmění, pokud se v té samé vesnici budou nacházet četné formy otroctví," píše aktivista. Dodává, že je potřeba řešit příčiny fenoménu.

Strategie odporu

Samotná chudoba otroctví nevysvětluje, jelikož počet lidí žijících v extrémní chudobě - s příjmem pod 1,9 dolaru na den - dosahuje zhruba 700 milionů, zatímco počet otroků je odhadován na 40 milionů, poukazuje Middleberg. Ptá se tedy, co odlišuje oněch 40 milionů otroků od zbylých 700 milionů chudých.

Otroctví se zpravidla objevuje tam, kde chudobu doplňují specifické rizikové faktory, mezi které patří neschopnost uplatňovat základní lidská práva, nedostatečný přístup k základním sociálním a ekonomickým službám, selhávání vlády práva a absence pomoci obětem vedoucí k opakovanému zotročování, uvádí aktivista. Dodává, že jeho zkušenost i nezávislé hodnocení poskytují přesvědčivé důkazy, že jen komplexní přístup řešící kořeny otroctví poskytuje komunitám trvalou ochranu.

Za klíč k vymýcení otroctví označuje Middleberg posílení místních organizací chránících zranitelné komunity, vzdělávání zranitelných komunit, aby znaly a dokázaly prosazovat svá práva, mobilizaci komunit skrze organizaci protiotrokářských výborů sloužících coby ochranné sousedské hlídky proti obchodníkům s lidmi, posilování přístupu k základním službám - především školství, zdravotní péči a prostředkům, zlepšování zákonů a jejich vymáhání a zajištění patřičných služeb pro oběti zamezující jejich opakovanému zotročení.

"OSN vyzvala ke konci otroctví do roku 2030. Trvalo téměř 20 let pokusů a omylů, než se našla cesta k vymýcení otroctví," pokračuje aktivista. Doplňuje, že práce mnoha lidí, především těch, kteří otroctví přežili a své trauma přetvořili ve vůdčí roli, morální pobouření a nechutné záběry mohou vyústit v praktickou akci.

Existuje dobrý důvod k optimismu, že podstatného pokroku se dosáhne skrze dlouhodobou, strategickou a na důkazech založenou kampaň, míní Middleberg. Věří, že současné hnutí proti otroctví může definitivně ukončit tento pradávný útlak.

Témata:  Libye,  otroctví,  Imigranti z Afriky a Blízkého Východu