Podmínky uprchlíků v Evropě? Jídla je málo a kvůli zimě nemůžeme ani spát. Stačí týden a začnete bláznit. stěžují si běženci

AI připomíná, že po uzavření dohody mezi Evropskou unií a Tureckem řecké úřady nechaly uprchlíky na ostrovech, protože se domnívali, že je budou moci brzy vracet do Turecka. „Dohoda je ale založena na předpokladu, že Turecko je bezpečnou zemí pro syrské uprchlíky - což není. Dohoda byla pro mnohé úspěšná, neboť snížila počet lidí, kteří přijíždějí do Řecka. Ve skutečnosti je to však další způsob, jak může EU přesunout svou odpovědnost vůči uprchlíkům do jiných zemí. Rovněž tento krok odsoudí tisíce velmi zranitelných lidí k životu v otřesných podmínkách,“ uvádí skupina.

Aktivisté vysvětlují, že během návštěvy mluvili s desítkami lidí - mnoho z nich přišlo samo, zatímco jiní přišli i se svými mladými rodinami. Přijeli sem z celého Středního východu a severní Afriky - mimo jiné ze Sýrie, Afghánistánu, Kuvajtu, Eritreje a Somálska. „V táboře Vial na Chiosu žijí asi 2 000 uprchlíků. Někteří - jestliže mají "štěstí" - žijí v tom, co vypadá jako přepravní kontejner. Toto obydlí je suché a pevné, i v něm ale mrzne, zejména v noci. Zbytek musí spát ve velkém plachtovém stanu, který obsahuje desítky místností vytvořených z přikrývek,“ popisují aktivisté. Právě zima a všudepřítomný průvan podle nich uprchlíků nedovolí, aby v noci klidně spali – což se odráží na jejich tvářích.

Muž z Eritreje, o kterém aktivisté píší jako o Saareovi. tvrdí, že jiné národnosti mají přednost při přestěhování z tábora a on neví proč. Saare je tu se svou ženou sdílí kontejner s tucty dalších lidí. Říká, že chtějí soukromí, ale to tu samozřejmě nemají. Syrská uprchlice Haya by mohla mít rakovinu prsu. „Ukazují nám její rentgenové snímky, které drží v obálce, kterou přivezli z Damašku. Říká, že táboroví lékaři ji berou vážně, ale obává se, že jsou příliš pomalí, než aby jí mohli pomoci. Její manžel Joram říká, že se chce jen starat o svou ženu. A chce, aby jeho děti šli do školy,“ přibližuje AI jeden z příběhů.

Sayidovi je sotva dvacet. Musel prý opustit ženu a osmiměsíční dítě. V táboře žije asi tři měsíce. Sayid je chce přivézt do Evropy a chce se postarat také o své rodiče. Říká, že má peníze, ale potřebuje doklady, aby mohl opustit ostrov, velké šance si ale nedělá. Chce být učitelem. „Chci jít do školy a začít znovu,“ vysvětluje.

„V Morii (na ostrově Lesbos) se setkáváme s mladým Afgháncem jménem Jaahem, který žertuje o tom, jak tady stárne a že nyní má šedé vlasy. Zůstaň tu týden a začneš se zbláznit, řekl nám. Jaah je součástí afghánské komunity v Morii - táboře, kde žije až 7000 lidí, což je skoro trojnásobek původní kapacity,“ vysvětlují aktivisté.

Také poukazují na to, že v médiích se o uprchlících píše často. Jenže některé věci se podle nich nezdůrazňují. Jednou z nich je třeba fakt, že rodiče dostanou pro své děti mléko a plenky jen první měsíc. Pak už nedostanou nic. A že jídla je obecně málo a že není příliš dobré na to, aby zasytilo.

„Nebo že někteří jsou příliš vyděšení, než aby v noci chodili do koupelny, protože neví, kdo tam bude. Slyšeli jsme příběhy o čekání na návštěvu lékaře od 4 hodin ráno, jen abyste o několik hodin později dostali jen několik tablet, které vám moc nepomáhají. Stovky dětí jsou nuceny strávit část svého dětství v bahně místo ve škole. Deprese a úzkost se rozšiřují v táborech jako požár,“ tvrdí aktivisté.

Pro někoho, kdo navštěvuje tábory, je obtížné pustit z hlavy skutečnost, že opravdové lidské bytosti budou trávit byť jen jednu noc v takových podmínkách - natož týdny, měsíce a dokonce i roky, uvádí zástupci neziskovky. „Není to správné - potřebují a zaslouží si naději na lepší budoucnost. Žádáme řeckého předsedu vlády Alexise Tsiprase, aby nyní jednal a učinil první krok k přemístění uprchlíků z ostrovů,“ dodává AI.

Témata:  uprchlíci,  Řecko,  AI (Amnesty International)