Operace Anthropoid a atentát na Heydricha? Hitler běsnil, Češi se projevili jako hrdinové i zbabělci

Operace, která vešla do historie pod označením Anthropoid, znamenala pro československý odboj v zahraničí i celý národ akci mimořádného významu. Šlo o krycí název pro parašutistický výsadek vyslaný během druhé světové války z Velké Británie na území Protektorátu Čechy a Morava. Tvořili ho vojáci československé exilové armády Jozef Gabčík a Jan Kubiš, který nahradil zraněného Karla Svobodu. Byl organizován zvláštní skupinou „D“ zpravodajského odboru exilového Ministerstva národní obrany a řazen byl do první vlny výsadků. Jednalo se o diverzní operaci, která proběhla mezi prosincem 1941 a červnem 1942.

Když Reinhard Heydrich na konci září 1941 nastoupil do funkce zastupujícího říšského protektora na území Čech a Moravy, začal ihned úřadovat a naplňovat svou okupační politiku. Zatčen byl předseda vlády Alois Eliáš, o den později došlo k vyhlášení výjimečného stavu a popravám vysokých představitelů bývalé československé armády – o život přišli také generálové Hugo Vojta a Josef Bílý, nejvyšší představitelé odbojové skupiny Obrana národa.

Útok měl být odvetou za řádění nacistů

Jak připomíná Vojenský historický ústav, i kvůli tomu se v Londýně hned 3. října 1942 konala porada československých zpravodajců, kde bylo rozhodnuto o provedení odvetné akce, jejímž cílem se měl stát Karl Hermann Frank, nebo Reinhard Heydrich. Datum útoku bylo stanoveno symbolicky na 28. říjen. Když se Svoboda při výcviku zranil, byl nahrazen Kubišem a celá akce nakonec byla odložena.

Skupina Anthropoid představovala v pořadí třetí výsadek vyslaný z Velké Británie se zvláštním posláním do Protektorátu Čechy a Morava. Předchozí dva výsadky ale neproběhly příliš úspěšně. Dne 28. prosince 1941 odstartoval z letiště Tangmere letoun se třemi výsadkovými skupinami – Anthropoid, Silver A, Silver B. Úkolem programu SILVER bylo obnovení radiotelegrafické spojení s Londýnem. Na jaře se pak skupina věnovala přípravě atentátu. Možností pro provedení akce bylo několik - ideální formou se zdál být útok na automobil v místě, kde musí výrazně přibrzdit. Vybrána byla zatáčka u Vychovatelny v Praze - Kobylisích, přes kterou Heydrich jezdil ze svého sídla v Panenských Břežanech na Pražský hrad.

Gabčíkův kulomet selhal, Kubišův granát ne

Samotný atentát se uskutečnil 27. května. Bylo několik minut po půl jedenácté, když musel Heydrichův vůz zpomalit v ostré zatáčce. Na tuto chvíli již čekal Gabčík, jehož úkolem bylo Heydricha zastřelit. Jeho samopal se však v kritickou chvíli zasekl a vůz sjel o několik metrů dále. Pak byl z bezprostřední blízkosti zasažen Kubišovým granátem. Ten sice nedopadl přímo do auta, výbuch ale poničil pravou stranu vozu a střepin zasáhly do pravého boku střepiny. Heydrich byl ihned převezen k ošetření do nemocnice. Jeho stav se sice postupně zlepšoval, nakonec však dostal otravu krve a 4. června 1942 zraněním podlehl.

Samotný atentát prý Adolfa Hitlera nesmírně rozzuřil, neboť Heydrich patřil mezi jeho oblíbence. Byla vytvořena vyšetřovací komise, kterou vedl kriminální komisař Heinz Pannwitz. K dispozici měl podle vojenského ústavu sto dvacet specialistů z celého Protektorátu i z Říše, dvě stě příslušníků gestapa a zpravodajské služby, tisíce vojáků Waffen-SS, wehrmachtu a německých i českých policejních složek v rojnicích pročesávají lesy i chatové kolonie. V pěti tisících měst a obcí prohledávají byt po bytu, od sklepa až na půdu. Bez výsledku.

Hitler po atentátu běsnil, chtěl popravit každého desátého Čecha

Atentátníkům se díky pomoci odboje podařilo ukrýt a Němcům se ani přes rozsáhlé vyšetřování a kruté represálie nedařilo vypátrat jejich úkryt. Sedm parašutistů, kteří zůstali v Praze - Josef Bublík, Jozef Gabčík, Jan Hrubý, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Jaroslav Švarc, Josef Valčík - ukryli postupně představitelé pravoslavné církve. Poskytli jim úkryt v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

Hitler nejdřív chce pro výstrahu popravit každého desátého Čecha Protektorátní rozhlas mezitím vysílá výhrůžky. Kdo pomáhá atentátníkům nebo něco ví a neoznámí to, bude zastřelen i s celou rodinou. Přichází jen 309 udání, která nikam nevedou. Nic na tom nezmění ani vypsání vysoké finanční odměny. Němci vypalují obec Lidice. Pak volí ještě jinou metodu.

Pověřují ministra propagandy Emanuela Moravce, aby vyhlásil amnestii pro všechny, kdo se na atentátu podíleli nebo o něm něco ví, když se přihlásí ve lhůtě od 12. do 18. června. Na policii přichází dva tisíce udání.. Po atentátu nacisté mučí stovky odbojářů v Petschkově paláci, kromě Lidic vyhlazují i Ležáky, provádějí nekonečné popravy v Kobyliské střelnici. V říjnu 1942 pak umírá 264 odbojářů a jejich příbuzných v koncentračním táboře Mauthausen. Uvězněno, popraveno nebo deportováno do koncentračních táborů je skoro 15 tisíc lidí.

Smrtící zrada přišla z vlastních řad

Krypta byla opravdu bezpečným úkrytem – až do chvíle, kdy výsadkář skupiny Out Distance Karel Čurda, který uprchl za svou přítelkyni, se kterou měl dítě, dostal strach o své nejbližší. Z novin jednoho dne Čurda zjistí, že mezi odsouzenými k popravě je i jeho přítelkyně. Čurdova matka a jeho příbuzní se jej proto zřejmě snažily přimět k tomu, aby něco udělal. Vydal se proto s udáním na gestapo v Kladně. Gestapo začalo okamžitě s jeho výslechem, čímž byly potvrzeny výpovědi jiných zajatých parašutistů.

Čurda sice nevěděl, kde se jeho kolegové skrývají, věděl ale, kdo jim pomáhal. Sám Čurda se domníval, že bude po výslechu zastřelen. To se ale nestalo – za svou zradu nakonec dokonce dostal odměnu půl milionu říšských marek, tedy čtvrtinu celkové nacisty vypsané odměny dva miliony říšských marek. Stejná suma čekala dalšího zrádce – parašutistu Viliama Gerika.

Nejbrutálnějšími vyšetřovacími metodami gestapo vyslýchalo desítky spolupracovníků parašutistů, až se mu podařilo 17. června 1942 zjistit, kde se parašutisté ukrývají. Při osmihodinovém boji s německými jednotkami zahynuli všichni výsadkáři ukrývající se v kryptě. Zatímco oni byli díky svému činu a hrdinské smrti považováni za hrdiny, z Čurdy se stal nenáviděný zrádce.

Čurda pak žil v Praze pod změněným jménem Karl Jerhot. Pražské gestapo jej později využívalo jako agenta-provokatéra. Nakonec se z něj stal alkoholik a gestapo jej využívalo stále méně. Na konci války se Čurda 15. května 1945 přihlásil na četnické stanici v Manětíně, byl zatčen, později odsouzen k trestu smrti a 29. dubna 1947 oběšen v Pankrácké věznici. 

Stal se Heydrich obětí smrtící kletby?

V souvislosti se smrtí Heydricha není možné nepřipomenout jednu známou legendu týkající se zakleté minulost českého státu. Mnozí se domnívají, že se protektor sám odsoudil k smrti, když si na hlavu jednoho listopadového dne roku 1941 položil svatováclavskou korunu, symbol české státnosti, uschovanou ve svatovítské katedrále. Pověst hovoří jasné - kdo si neoprávněně nasadí svatováclavskou korunu, do roka zemře.

Přestože je představa, že by Heydricha „zabila“ koruna českých panovníků, velmi populární, s největší pravděpodobností je mylná. Heider Heydrich, syn říšského protektora, tvrdí, že si jeho otec korunu nikdy nenasadil. I mezi historiky převažuje názor, že návštěva v korunní kapli pro něho byla politickou demonstrací a že si tento klenot na hlavu opravdu nepoložil.

Témata:  II. světová válka,  Reinhard Heydrich,  nacisté