Náhlý rozkaz prezidenta Spojených států Donalda Trumpa stáhnout americké vojáky ze Sýrie rozpoutal bouři protestů ve washingtonském zahraničněpolitickém establishmentu, připomíná Kerby Davis v komentáři pro server National Interest. Mezinárodněpolitický analytik z think tanku John Quincy Adams Society poukazuje na paradox, že krok kategoricky odmítá ten samý establishment, který prosazuje "éru velmocenského soupeření".
Strategická zátočina
Pokud musí Spojené státy nasadit veškerou svou sílu proti revizionistickému Rusku a Číně, pak je třeba zvážit ústup ze Sýrie, argumentuje Davis. Deklaruje, že navzdory tragickému rozměru tamní občanské války zůstává země z zásadě strategickou zátočinou, pakliže experti zároveň diskutují o potřebě čelit nepřátelským mocnostem ve východní Evropě a východní Asii.
Stávající debata o Sýrii podle analytika nereflektuje skutečnost, že sázky v zahraniční politice vzrostly. "Rok 2018 byl rokem návratu k velmocenskému soupeření," tvrdí Davis. Vysvětluje, že mezi vládními úřady, think tanky i politickými stranami sílila myšlenka, že Spojené státy se musí soustředit na zápas s Čínou a Ruskem a tón této diskuze je naléhavý.
Komise pro národně bezpečnostní strategii například tvrdí, že nutné je aktivní a odhodlané soupeření, jelikož USA stojí na prahu porážek a katastrof, připomíná Davis. Dodává, že komise i mnoho dalších analýz doporučují reagovat skrze navýšení již tak rekordně vysokých výdajů do vojenské oblasti a investic do nových prostředků, včetně vysoce riskantních doktrín pro nasazení jaderných zbraní.
"Pokud je stav světové politiky takový, že Amerika čelí destabilizujícím hrozbám a stále riskantnějším konfliktům, pak se Spojené státy musejí stáhnout ze Sýrie," soudí analytik. Domnívá se, že USA musejí ze svých závazků vybrat ty, které posilují jejich bezpečnost a vyvažují nové hrozby.
V amerických ozbrojených silách jsou například pozorovatelné vyčerpání a únava ze zapojení do bojů na Blízkém východě, americké námořnictvo trpí nedostatečnou údržbou, americké letectvo si stěží udržuje bojovou pohotovost v důsledku neustálých útoků na cíle ve vzdálených pouštích, poukazuje Davis. Kritizuje, že na nesmyslné bezpečnostní projekty byly vyplýtvány biliony dolarů, zatímco desetitisíce armádních příslušníků, nehledě na tisíce kontraktorů, padly v sérii nekonečných válek, které pouze destabilizovaly zasažené regiony.
Chybí širší strategie
Čím více se Spojené státy angažují na Blízkém východě, tím jsou slabší a zřejmě zranitelnější, myslí si analytik. Takový výsledek nepovažuje za překvapivý, jelikož velmoci často oslabí při soupeření s jinými mocnostmi v důsledku menších vojenských střetů, pro které chybí strategie, včetně strategie jejich ukončení.
USA toto zažily ve Vietnamu, athénské armády u zdí Syrakus, Napoleon krvácel ve Španělsku až do roku 1814, Britové se dočkali porážek u Kut-al-Amary a Gallipoli, vyjmenovává Davis. Podotýká, že Sovětský svaz a jeho Rudá armáda prohráli v Afghánistánu, což je ještě dnes relevantní pro Spojené státy.
"V každém z těchto případů agresivní mocnost ztratila ze zřetele širší strategii a ve výsledku se stala zranitelnější vůči důležitějším hrozbám," pokračuje odborník. Konstatuje, že navzdory historickým lekcím a nákladům na sedmnáct let válek v Afghánistánu, Iráku a Sýrii mnoho zvučných hlasů ve Spojených státech souběžně hájí návrat k velmocenskému soupeření a zároveň nabádá k pokračování v opotřebovávací válce.
Americký zahraničněpolitický establishment si nedokáže uvědomit napětí mezi neustálou válkou a destabilizujícími dopady velmocenské rivality, což ukazuje nedostatek jeho představivosti a pozornosti, míní analytik. Tvrdí, že přehnané závazky Spojených států vůči syrskému, ze strategického hlediska nepříliš důležitému konfliktu by pouze podrývaly snahu soustředit se na probíhající transformaci mezinárodních vztahů.
Analytici a experti znepokojení voláním po velmocenském soupeření s Čínou a Ruskem musí podle Davise zvolit, do jaké bitvy se USA pustí, protože země nedokáže souběžně naplnit výzvy ke plnému zničení Islámského státu, svržení režimu ve Venezuele, odstranění Bašaŕa Asada, denuklearizaci KLDR a přípravě k závodům v jaderném zbrojení s dvěma masivními armádami na obou stranách Euroasie.
"Ano, Trumpovo stažení je impulzivní a špatně definované. Takové jsou však i navrhované alternativy," zakončuje analytik.
Související
26. října 2024 11:34
26. září 2024 20:17
3. září 2024 15:03
30. května 2024 17:03
19. dubna 2024 9:32
9. dubna 2024 13:35