Merkelová oslaví jubileum, množí se spekulace o tajemné nemoci kancléřky

Vládu Merkelové mají Němci spojenou s érou hospodářské stability a prosperity, a sama politička dlouho patřila mezi nejoblíbenější a nejdůvěryhodnější německé politiky. V Evropské unii její role ještě posílila po britském hlasování o odchodu z osmadvacítky. V posledních letech však její pozici pošramotila migrační krize a nově také nejistota ohledně jejího zdraví.

Opakované záchvaty třasu ji od poloviny června postihly už třikrát, sama je vysvětlila nejdřív dehydratací a potom psychikou, kdy se jí vrátila vzpomínka na předchozí indispozici. Potřetí ji třas postihl ve čtvrtek 11. července při setkání s finským premiérem a následujícího dne už raději absolvovala ceremonii s dánskou premiérkou vsedě.

Merkelové věta "Zvládneme to!" ("Wir schaffen das!"), kterou kancléřka v létě roku 2015 reagovala na nebývalý příliv uprchlíků do Německa, způsobila značný pokles její podpory u veřejnosti. Kvůli migrační krizi se dostávala do křížku i se sesterskou Křesťanskosociální unií CSU a s jejím šéfem Horstem Seehoferem. Jejich spor vloni v létě dokonce ohrožoval samotnou existenci vlády velké koalice CDU/CSU a SPD.

Vážný problém pro CDU a Merkelovou znamenaly také předloňské parlamentní volby, ve kterých její konzervativní unie CDU/CSU zaznamenala nejhorší výsledek od roku 1949. Po volbách Merkelová usilovala o vznik dosud nevyzkoušené koalice se svobodnými demokraty (FDP) a Zelenými. Po krachu jednání ale s těžkostmi vytvořila velkou koalici s SPD, už třetí za poslední čtyři volební období.

Politička, přezdívaná kdysi "Kohlovo děvče", stoupala od začátku 90. let na stranickém žebříčku a na podzim 1998 se vyhoupla do pozice generální tajemnice strany. Na jaře 2000 se stala předsedkyní CDU, která se v té době potýkala s aférou kolem tajných kont některých představitelů a volba neokoukané tváře měla symbolizovat "nový začátek". V roce 2002 ale ještě musela přenechat místo volebního lídra Edmundu Stoiberovi z CSU.

O tři roky později už ale konzervativci svou předsedkyni postavili jako vyzývatelku sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera. Volby skončily patem, Merkelové se ale podařilo dohodnout s SPD na vytvoření velké koalice, do jejíhož čela usedla.

Z úřadu kancléřky ji SPD nedokázala sesadit ani ve volbách v září 2009, kdy Merkelová do koalice vzala liberály z FDP, s nimiž absolvovala své druhé funkční období. Třetí volby v čele CDU vyhrála jasně v září 2013, a v prosinci se pak opět ujala otěží velké koalice.

Merkelová, za svobodna Kasnerová, se narodila 17. července 1954 v Hamburku. Dětství však dcera pastora prožila ve východoněmeckém Templinu a fyziku vystudovala na univerzitě v Lipsku.

Po vysoké škole působila několik let v institutu fyzikální chemie ve východoberlínské akademii věd. Jako vědkyně se v 80. letech dostala do Prahy a naučila se i pár českých slov. V úřadu kancléřky byla v ČR dvakrát na oficiální návštěvě, dvakrát pracovně a vloni v říjnu přijela do Prahy i při příležitosti stého výročí založení Československé republiky.

Na podzim 1989 se zapojila do činnosti opozičního Demokratického hnutí a v následujícím roce byla několik měsíců zástupkyní mluvčího poslední východoněmecké vlády. V prosince 1990 ji zvolili do parlamentu za CDU, v letech 1991 až 1994 byla spolkovou ministryní pro záležitosti žen a mládeže, mezi roky 1994 a 1998 pak spolkovou ministryní životního prostředí.

Fotbalová fanynka Merkelová je podruhé vdaná, je bezdětná. S prvním manželem Ulrichem Merkelem se rozvedla počátkem 80. let. V roce 1998 si vzala profesora chemie Joachima Sauera.

Témata:  Angela Merkelová,  Německo,  EuroZprávy.cz