Turecko se omluvilo Rusku: Omluva má velkou moc, ale...

Omluva jako mocný nástroj

Analýza podotýká, že omluva může mít v politické rovině důležité dopady, a připomíná, že téměř tři roky po izraelské omluvě za incident s tureckými loděmi, které vezly humanitární zásoby do Gazy, oznámilo Turecko a Izrael v neděli narovnání svých vztahů a obnovení funkčního vzájemného vztahu.

„Mnohem méně očekávané, ale o to více důležité bylo pondělní oznámení Kremlu, že turecký prezident Recep Tayyip Erdogan zaslal ruskému prezidentovi Vladimíru Putinovi omluvný dopis za sestřelení ruského vojenského letounu Su-24 u turecko-syrských hranic," uvádí analýza.

Právě takovouto omluvu často ruský prezident často uváděl jako nutnou podmínku pro obnovení vzájemných vztahů mezi oběma zeměmi. Nečekaná celá událost je, protože se ještě nedávno turecký prezident k tomuto problému stavěl spíše odmítavě s tím, že Turecko „nesedí na židli obžalovaného".

Ruské sankce pro Turecko

„Teď, když je celá tato záležitost s omluvou z cesty, může dojít k jednání o důležitých otázkách, jako je například turecké usnadnění přítomnosti NATO v Černém moři nebo ruská blokace turecké pozice v Sýrii. Turecké vztahy s Ruskem ale budou omezovat značně odlišné zájmy," podotýká analýza.

Rusko po tureckém sestřelení jeho letounu přistoupilo hned k několika sankčním krokům. Pozastavilo bezvízový styk pro turecké občany, omezilo import tureckého zboží, zpřísnilo kontrolu tureckých entit, které v Rusku obchodují, a odrazovalo své občany od cestování do Turecka za turismem.

Kroky Rusko podniklo i v Sýrii, kde posílilo svou protivzdušnou obranu, provedlo nálety na Turky podporované rebely a naznačilo, že by sestřelilo turecké letouny, které by nad Sýrií případně prolétaly. „Moskva tak na základě faktu, že Turecko nechce s Ruskem riskovat ozbrojený střet, omezila vojenské operace Ankary v Sýrii," vysvětluje analýza.

Zlepšení, ale jen do určité míry

Asi nejnebezpečnějším krokem ze strany Ruska byla podle analýzy pro Turecko jeho spolupráce s kurdskými Lidovými obrannými jednotkami (YPG), jejíž operace Rusko podpořilo. Podle Ankary dokonce Rusko vyzbrojovalo Kurdskou stranu pracujících (PKK).

„To spolu s preferencí Washingtonu spolupracovat s YPG proti Islámskému státu omezilo schopnost Turecka blokovat pokračující hromadění území skupiny v těsné blízkosti turecko-syrských hranic. Turecko se tak postupně stávalo dohodě s Ruskem čím dál tím nakloněnějším," vysvětluje analýza.

Pro Rusko je ale dohoda podle ní také výhodná. Potřebuje totiž Turecko přesvědčit, aby ukončilo svou podporu rebelským frakcím v Sýrii; Rusko by také podle analýzy bylo rádo, kdyby Turecko nespolupracovalo ohledně nasazení jednotek NATO v blízkosti ruských hranic. To se kvůli zeměpisné poloze Turecka bude týkat zejména Černého moře.

Ostřejší postup Turecka vůči NATO ale podle analýzy očekávat nelze. Není podle ní ani pravděpodobné, že by Turecko Rusku ustoupilo v otázce podpory sunnitských syrských rebelů. „Takže ačkoliv lze po pondělní omluvě očekávat, že se rusko-turecké vztahy zlepší, stane se tak pouze do určité míry," upozorňuje.

Témata:  Recep Tayyip Erdogan,  Vladimír Putin,  Rusko