Expert: V případě napadení členského státu EU mohou pomoci ostatní členské státy

V důsledku teroristických útoků v Paříži v roce 2015 požádal tehdejší francouzský prezident François Hollande o uplatnění článku 42, odstavce 7 Smlouvy o Evropské unii, takzvané Lisabonské smlouvy. Tato část smlouvy, uváděná také jako klauzule o vzájemné solidaritě, je podle Petráše veřejnosti málo známá. "Ačkoliv ministři zahraničních věcí zemí EU vyjádřili svůj jednomyslný souhlas a připravenost poskytnout Francii nezbytnou pomoc a podporu, zdá se, že nejen pro širokou veřejnost, ale i pro politické představitele, je dosti velkou neznámou skutečný význam a dopad onoho článku," uvedl Petráš.

Uvedený článek totiž říká, že pokud se členský stát stane na svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní členské státy pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu s článkem 51 Charty OSN.

Pro NATO je v tomto smyslu platný článek 5 Washingtonské smlouvy, mezi oběma články jsou ale tři podstatné rozdíly. První podle Petráše spočívá v použitém pojmosloví. Článek 5 Washingtonské smlouvy hovoří o tom, že o ozbrojený útok (v anglickém originále armed attack) proti jedné nebo více smluvním zemím v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem. Naproti tomu článek Lisabonské smlouvy hovoří o ozbrojeném napadení (v anglickém jazyce armed aggression). Toto pojmosloví podle Petráše nabývá rozdílného významu v pojetí mezinárodního práva. "V určité situaci může například dojít k blokádě námořního přístavu s využitím válečných lodí. Tento akt je považován za ozbrojené napadení, nikoliv však za ozbrojený útok. Pojem ozbrojené napadení je významově daleko širší než ozbrojený útok," vysvětlil.

Také Evropská bezpečnostní strategie z roku 2003 hovoří podle něj o potřebě včasné, rychlé, a pokud si to situace vyžaduje, i dostatečně robustní vojenské intervenci v případě ozbrojeného napadení. Tedy v situaci, kdy ještě nenastal přímý ozbrojený útok.

Druhým rozdílem je akční rádius, v němž má EU a NATO operovat. Článek 5 Washingtonské smlouvy podle Petráše vymezuje případné nasazení ozbrojených sil na euroatlantickou geografickou oblast, tedy Evropu, Severní Ameriku, případně další zeměpisné oblasti, pro něž je limitující geografickou hranicí obratník Raka. "Naproti tomu EU zahrnuje do sféry zájmu i území náležící členským zemím kdekoliv ve světě. Pokud bychom sáhli do historie a pokud by EU existovala již v roce 1982 v podobě, v jaké existuje dnes, pak by Velká Británie mohla žádat o aktivaci článku 42(7) v důsledku invaze vojenských jednotek Argentiny na Malvíny (Falklandy)," uvedl Petráš. Doplnil, že vzhledem tomu, že toto území je na jižní polokouli, nebylo ale možné uvažovat o využití NATO podle článku 5 Washingtonské smlouvy.

Další rozdíl spočívá v prostředcích, které mají být použity při aktivaci příslušných článků. Článek 5 Washingtonské smlouvy stanovuje, že členská země při uplatňování práva na individuální nebo kolektivní sebeobranu, uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže napadené smluvní straně nebo stranám tím, že neprodleně podnikne sama nebo v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly. A to s cílem obnovit a zachovat bezpečnost euroatlantického prostoru. "Text tohoto článku tedy dává členským zemím možnost rozhodnout se, jakým způsobem se budou na pomoci podílet; zda se bude jednat o podporu 'pouze' v rovině diplomatických opatření či zda budou uplatněna 'tvrdá' protiopatření formou zásahu ozbrojených sil," uvedl Petráš.

Klíčový význam v textu tohoto článku má podle něj formulace "akci, jakou bude považovat za nutnou" (v anglickém originále "such action as it deems necessary"). Tato formulace dává členským státům NATO podle něj velký prostor k rozhodnutí, jaký typ akce je vhodný a přiměřený. Naproti tomu Lisabonská smlouva podle experta stanovuje členským státům EU povinnost poskytnout pomoc a podporu všemi dostupnými prostředky.

Predikovat, jak se bude válka v nadcházejících dnech či týdnech vyvíjet, je obtížné. Rusko omezilo své vojenské aktivity v okolí Kyjeva a Černihivu a ačkoliv nadále pokračují snahy o mírová jednání, prezident Vladimir Putin nedávno oznámil, že rozhovory jsou na mrtvém bodě.

Ruské ministerstvo obrany také uvedlo, že se vojska přeskupují, aby mohla "osvobodit" Donbas na východě Ukrajiny. Podle prohlášení vedení ukrajinské armády ale může být tvrzení o stahování vojsk jen klamavou taktikou, která má vyvolat představu, že Moskva upustila od záměru obklíčit Kyjev.

Britské ministerstvo obrany ale uvedlo, že ruské ozbrojené síly přeorientovaly své úsilí na dobytí celého Donbasu. Boje na východě Ukrajiny aktuálně sílí.

Není navíc zřejmé, nakolik je se situací na Ukrajině obeznámen ruský prezident Vladimir Putin. Nejmenovaný americký činitel s odkazem na odtajněné informace amerických zpravodajských služeb agentuře Reuters sdělil, že se Putinovi jeho vlastní poradci obávají sdělit, že se ruské armádě při invazi nedaří.

Témata:  NATO (Severoatlantická aliance),  EU