Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Francie chce jednotnou Evropu, ale jen když se to nedotkne Francie!

Francie
Francie
Foto: Pixabay

Prezident Emmanuel Macron je jedním z největších zastánců Evropské Unie a netají se, že by ji časem rád proměnil ve federaci s vlastní armádou a jednotnou zahraniční politikou. Vše má ovšem své meze. O mnohé se francouzský kohout rozhodně dělit nechce.

Vše začalo minulý týden rozhovorem místopředsedy poslaneckého klubu CDU v Bundestagu Johann Wadephul pro server Tagesspiegel. Podle Wadephula by Berlín měl zvážit jadernou spolupráci s Paříží a případně do svého arzenálu zařadit i nukleární zbraně. Takové zbraně by ovšem nebyly pod kontrolou Německa, ale byly by součástí společné evropské obrany. Francie by také hned měla přenechat svůj jaderný arsenál takto zformovaným společným silám, a ne si jejich kontrolu usurpovat pro sebe.

Čistě teoreticky má myšlenka něco do sebe. Po odchodu Velké Británie z EU je Francie jedinou členskou atomovou velmocí. Pokud dala Bruselu k dispozici svůj nukleární arsenál, zvedlo by to nejen mezinárodní prestiž EU, která by se dostala do atomového klubu, ale zároveň by to ukázalo, jak doopravdy Paříž myslí svá slova o Evropské integraci upřímně.

Reakce Paříže však byla opačná. A popravdě nikoho nezaskočila. Prezident Macron v pátek ve svém projevu na Vysoké vojenské škole v Paříži prohlásil, že velmi rád pozve všechny partnery na společná cvičení s tématem nukleárních zbraní, ba se rád zapojí do různých zbrojních projektů, ale na to, že by se dělil po evropsku o moc nad kufříkem s kódy k odpalu asi 300 francouzských střel s nukleárními zbraněmi, by měli všichni zapomenout. Francie bude vždy mít svoji zahraniční a mocenskou politiku a ambice. A EU bude Paříž podporovat jen do té chvíle, dokud se nějakým zásadním způsobem nezkříží. 

Ostatně není to poprvé, co Paříž reagovalo neevropsky. Když roku 2018 skupina německých a bruselských politiků vyzvala, že by se Paříž měla vzdát křesla stálého člena Rady bezpečnosti OSN a přenechat jej EU. Reakce byla více než chladná. Podobně vypadá i spolupráce v rámci Cášské dohody, která byla potajmu připravena a podepsána vloni. Zatímco Francouzi připravují projekty, realizace a především finance jsou na Němcích.

 Některé zbrojní projekty však Francie podmiňuje tím, že Německo nebude mít právo veta na jejich prodej třetím stranám. Již mnohokrát se v minulosti stalo, že Berlím export svých zbraní stopl. Důvod? Někdo je použil v boji. A toho se se chtějí Francouzi, kteří chtějí třeba vyvinout v kooperaci s Němci nový tank, vyhnout. Ví, že s vrtošivým Německem, zvláště pokud by byl v čele země levicový premiér, by neměly společně vyvinuté zbraně šanci na export.

Francouzská politika je tedy dvojaká. I když Francouzi slovně podporují EU a integraci států starého kontinentu každou druhou větou, realita je taková, že v první řadě je a evidentně vždy bude stará dobrá sladká Francie.  Je však třeba přiznat, že Francie v takové politice není sama a hraje ji drtivá většina evropských národů. I přes podporu EU i ty nejvíc proevropské vlády vždy především myslí na vlastní píseček. A na tento fakt by měly myslet i představitelé V4, když jim Brusel a západní země vyčítají údajný nacionalismus. Nejsou v něm sami.

Témata:  Francie Emmanuel Macron Armáda Francie EU Německo

Související

Aktuálně se děje

18. února 2026 10:49

Jakub Prachař a spekulace o zásnubách. Promluvil o nastávající manželce

Jakub Prachař má za sebou jedno nevydařené manželství, ale už několik let tvoří pár s hereckou kolegyní Sarou Sandevou. Sílí tak spekulace, zda dříve či později nedojde na svatbu. Přiživil je teď i sám člen slavné herecké rodiny. 

Zdroj: Dan Šrámek

Další zprávy

Jesse Jackson

Jesse Jackson zemřel. Amerika přišla o nejslavnějšího pastora současnosti, proslavil se bojem za rovnoprávnost

Ve věku 84 let v úterý ráno pokojně zemřel Jesse Jackson, jedna z nejvýznamnějších postav amerického hnutí za občanská práva a zkušený politik, který zásadně ovlivnil podobu moderních Spojených států. Smutnou zprávu potvrdila jeho rodina v prohlášení, v němž ho označila za „vůdce-služebníka“, který zasvětil svůj život boji za utlačované, přehlížené a ty, jejichž hlas nebyl slyšet. Jacksonův odchod znamená konec jedné velké éry amerického aktivismu.