Rezoluci předložil ministr zahraničí Sierry Leone David Francis. Ten citoval odhady Světové zdravotnické organizace (WHO), podle nichž je 35 procent žen na celém světě, tedy asi 1,3 miliardy, obětí sexuálního násilí. Usnesení je podle něj prvním významným krokem k "řešení problému sexuálního násilí".

Rezoluce byla přijata poté, co se hlasovalo o čtyřech pozměňovacích návrzích, které se snažily zmírnit její znění. Týkaly se partnerského násilí, zvláštního rizika sexuálního a genderově podmíněného násilí, kterému čelí menšiny, a reprodukčních práv žen. Změny prosazovalo mnoho zemí Blízkého východu, Rusko, Čína, Malajsie či Nikaragua, ale ostatní státy je přehlasovaly.

Původní rezoluce, kterou v drtivé většině podpořily západní země a mnoho dalších, byla nakonec přijata beze změn.

Na rozdíl od rezolucí Rady bezpečnosti OSN nejsou rezoluce Valného shromáždění právně závazné, ale mají váhu a odrážejí celosvětový názor.

Velvyslanec ČR při OSN Jakub Kulhánek, který vystoupil jménem 27členné Evropské unie, přijetí rezoluce uvítal. "Kromě samotného traumatu se přeživší příliš často potýkají s nepřijatelnými překážkami v přístupu k pomoci, spravedlnosti a odškodnění," uvedl.

Podle Kulhánka se při jednáních o rezoluci projevil tlak proti rovnosti obou pohlaví a právech žen, před kterými před dvěma lety varoval generální tajemník OSN António Guterres. Přesto podle něj rezoluce nastiňuje konkrétní opatření, které by měly všechny země přijmout, a uznává také potřebu bojovat proti sexuálnímu násilí v souvislosti s konflikty.

"Jakýkoli pokus ustoupit od lidských práv je nepřijatelný," řekl Kulhánek. "Ženská práva jsou lidská práva. ... Diskriminace podněcuje násilí. Chceme-li zakázat násilí, musíme zakázat všechny formy diskriminace," dodal.