Donald Trump, budoucí prezident Spojených států, zaujímá po pádu syrského režimu Bašára al-Asada postoj, který se opírá o jeho dlouhodobý odpor k americkému zapojení do blízkovýchodních konfliktů. Uvedl to server BBC.
Ve svých prohlášeních označil situaci v Sýrii za záležitost, která „není bojem Spojených států,“ a zdůraznil, že USA by se měly od konfliktu distancovat. Tento názor odráží jeho prezidentskou kampaň, v níž voličům slíbil, že ukončí americké angažmá v dlouhodobých a nákladných válkách na Blízkém východě.
Trumpovo prohlášení přišlo v době, kdy došlo k dramatickému vývoji na syrské politické scéně – Asadův režim padl a v Damašku převzala moc islamistická skupina Hayat Tahrir al-Šám, kterou Spojené státy označují za teroristickou organizaci.
Navzdory Trumpovým slovům, že se Spojené státy mají držet stranou, se zdá, že jeho administrativa bude muset reagovat na složitou situaci, kterou změna režimu v Sýrii vyvolala. Islamistická vláda v Damašku vyvolává obavy nejen kvůli možnému ohrožení stability regionu, ale také kvůli bezpečnosti amerických spojenců, jako je Izrael, a riziku oživení Islámského státu.
Současná situace také klade otázku, co se stane s přibližně devíti sty americkými vojáky, kteří jsou nyní rozmístěni ve východní Sýrii. Jejich hlavním úkolem je boj proti zbytkům Islámského státu a podpora Syrských demokratických sil, které tvoří kurdské i arabské jednotky a představují klíčového partnera USA v oblasti. Turecko však považuje kurdskou složku těchto sil za teroristickou organizaci, což vytváří napětí mezi Washingtonem a Ankarou.
Trumpova zahraniční politika vůči Sýrii pravděpodobně narazí na mnohé překážky. Na jedné straně je jeho touha omezit americkou přítomnost v regionu, na druhé straně však existují strategické zájmy, které Spojené státy v oblasti mají.
Trump chce využít situace v Sýrii k oslabení Íránu a posílení svých ambicí na historickou dohodu o normalizaci vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, kterou považuje za klíčový krok ke změně mocenské rovnováhy na Blízkém východě. Tento přístup však čelí kritice některých odborníků, kteří varují, že by stažení USA mohlo oslabit jejich spojence a destabilizovat region.
V minulosti Trump navzdory své rétorice neintervencionismu ukázal, že je připraven jednat rozhodně, pokud je to podle něj nutné. V roce 2017 nařídil raketový útok na syrskou leteckou základnu poté, co Asadův režim údajně použil chemické zbraně proti civilistům.
Zároveň zavedl přísné sankce proti syrskému vedení. To naznačuje, že i když Trump veřejně zdůrazňuje potřebu držet se stranou, jeho politika může být ovlivněna aktuálními bezpečnostními hrozbami a regionálními zájmy.
Tento postoj komplikuje i vztah s Tureckem, které po pádu Asadova režimu zahájilo vzdušné útoky proti kurdským silám v oblasti a usiluje o jejich vytlačení z klíčových strategických pozic.
Americká podpora Syrským demokratickým silám byla dlouhodobě zdrojem napětí mezi Washingtonem a Ankarou, což by Trump mohl využít k vyjednání dohody s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem. Taková dohoda by mohla posílit turecký vliv v oblasti, ale zároveň vyvolává obavy, že by Turecko podpořilo radikální skupiny, což by mohlo dále zkomplikovat situaci v Sýrii.
Trumpova administrativa se tak ocitá před složitou výzvou, jak vybalancovat izolacionistické ideály s realitou geopolitických zájmů Spojených států. Je otázkou, zda se Trumpovi podaří najít způsob, jak omezit americkou angažovanost, aniž by ohrozil bezpečnostní a strategické cíle USA v regionu. Vývoj situace v Sýrii bude nejen testem jeho zahraniční politiky, ale také ukázkou toho, jakým způsobem se Spojené státy postaví k proměňujícímu se Blízkému východu.
Témata: Donald Trump, Sýrie
