Štěpánek, stejně jako další experti zabývající se regionem, přiznal, že tak rychlý pád afghánské vlády nečekal. Následkem výhry Tálibánu by mohla být případná destabilizace regionu, a to několikerého druhu.

"Myslím si, že můžeme do značné míry vyloučit rozmach radikálního islámu, alespoň ne přímo, protože Tálibán je primárně afghánské, respektive paštunské nábožensko-politické hnutí, které je soustředěné na Afghánistán, a jako takové nemá ambice dobývat se nějaké světovlády," poznamenal.

Zdůraznil, že je potřeba, aby země NATO a další spojenci měli jednotný a jasný postoj k Tálibánu. "Protože už je evidentní, že Rusko, Čína, Pákistán a Írán budou chtít s Tálibánem spolupracovat, a to samozřejmě z různých důvodů," řekl.

Zda by země Evropské unie měly mít v Kábulu diplomatické zastoupení, je podle Štěpánka předčasné říkat. Záležet bude na tom, jak se bude budoucí vláda chovat doma i na mezinárodním poli a zda bude ochotná respektovat některé základní hodnoty, na základě kterých začal Západ poskytovat Afghánistánu rozvojovou pomoc. Dokáže si představit, že se nyní Tálibán bude chtít prezentovat jinak než před 20 lety.

Poznamenal, že islámské právo šaría je "oceán různých názorů na řadu věcí" včetně role žen ve společnosti. Otázkou ale podle něj je, nakolik vláda dokáže svou vůli prosadit v provinciích, ve kterých mají tradičně mnohem větší slovo místní vůdci. Obává se toho, že taková regionalizace Afghánistánu je nevyhnutelná, stejně jako tomu bylo v minulosti.

Politicko-bezpečnostní rozvrat země ale podle něj bude mít na region nevyhnutelně dopady. Za vítězstvím Tálibánu je systematická podpora z Pákistánu, který za Tálibánem stojí v souvislosti se svým soupeřením s Indií.

"Velmi bych se bál toho, aby tato situace v Afghánistánu nevedla k nějakému zvýšení sebevědomí Pákistánu, protože to by mohlo vést k větším otřesům v celém regionu," zdůraznil. Protože na straně Pákistánu je Čína, mohla by následně získat pocit ohrožení Indie, což by mohlo vést k dalšímu růstu napětí mezi těmito zeměmi.

Druhý důvod je také spojený s Pákistánem, ve kterém žijí dvě třetiny Paštunů. A Tálibán tvoří právě především Paštuni. "Ta propojenost je také jedním z důvodů, proč se Pákistán snaží mít situaci v Afghánistánu pod kontrolou," řekl Štěpánek. Domnívá se, že na hranici Pákistánu s Afghánistánem zůstane realitou koncentrace různých "radikálních elementů", které k životu probudila třeba i pákistánská vojenská tajná služba.

Štěpánek se obává toho, že tyto skupiny se mohou potenciálně začít vymykat kontrole. V tomto světle je pak otázkou, do jaké míry bude Tálibán schopen nebo ochoten dodržovat ten hlavní a v podstatě jediný závazek z dohody s USA, tedy nepřipustit, aby se Afghánistán stal opět odrazovým můstkem pro mezinárodní teroristy k útokům na USA a jejich spojence.

Podle bývalého velvyslance je region fragmentovaný především svou nesmírně složitou geografií a etnickou různorodostí. "Každé údolí je vlastně svět sám pro sebe. Tádžikové v Afghánistánu jsou prostě pro Tádžiky v Tádžikistánu 'Tádžikové za řekou'," poznamenal. Podotkl, že i v rámci Afghánistánu si obtížně rozumí jednotlivé tádžické skupiny. V Afghánistánu jsou pak další minority, například uzbecká na severu země.

Štěpánek se domnívá, že Tádžikistán a Uzbekistán by mohlo znepokojit, pokud by se Afghánistán stal opět útočištěm pro extremisty, kteří by proti těmto zemím začali působit. Připomněl události z 90. let minulého století, které vedly k občanské válce v Tádžikistánu a k nepokojům v Kyrgyzstánu.

Za důležité považuje, kolik Afghánců nyní začne migrovat do Íránu, ve kterém jich už žijí asi tři miliony. Írán se jich ale snaží v souvislosti se svými ekonomickými problémy zbavovat. "Je otázka, jestli Írán bude ochoten a schopen nějakým způsobem absorbovat další velkou vlnu uprchlíků," podotkl.