Chtěl nakrmit svět i zplynovat vojáky. Seznamte se s Fritzem Haberem, otcem chemických zbraní

Německý vědec židovského původu Fritz Haber byl chemické génius a podílel se na vývoji hnojiv i chemických zbraní. Paradoxní také je, že pro Německo vyvinul Cyklon-B.

Vědecký génius?

Na přelomu 20. století lidstvo čelilo vyhlídce neuvěřitelného hladomoru. Tyto obavy vedly k tomu, že chemik William Crookes v roce 1898 předpověděl, že „miliony budou hlady kvůli nedostatku dusíkatého hnojiva pro růst rostlin“. Dusík se sice v hojné míře vyskytoval ve vzduchu, ale byl mimo dosah těch, kteří jej chtěli v průmyslovém měřítku používat k výrobě hnojiv. Fritz Haber se proto rozhodl využít své nápady, aby bylo možné vyrobit hnojivo v objemu, které by mohlo pomoci nakrmit rostoucí světovou populaci. Jeho velkým úspěchem byl objev katalytické syntézy čpavku. Haberův-Boschův proces zůstává i dnes hnací silou tohoto odvětví

Jeho objev je ale zároveň perfektním příkladem toho, jak z jednoho objevu mohou lidé těžit - ale stejně snadno může tato novinka lidstvo zničit. Haberův-Boschův proces byl také životně důležitý pro výrobu výbušnin na bázi dusíku pro německou armádu během první světové války.

Své objevy Haber využil v průběhu první světové války. Haber byl katapultován do navýsost prominentní pozice nutností vyrábět „střelný prach ze vzduchu“, když se jeho dosavadní zdroj, čilský ledek, stal předmětem britské námořní blokády. Haber se zasadil o používání zejména chloru, fosgenu a yperitu jako zbraní, což vedlo k prvnímu nasazení chemických zbraní ve velkém měřítku v historii.

Válečný zločinec a otec chemické války

Svého vlivu využil a přemluvil vedení německé armády, aby vyzkoušela chemickou zbraň přímo v poli. Haber je kvůli tomu považován za "otce" skutečné chemické války, zrozené při legendárním chemickém útoku Němců u belgické obce Ypres dne 22. dubna 1915. Při útoku bylo vypuštěno asi 170 tun chlóru z 5 700 tlakových lahví umístěných na šestikilometrovém úseku fronty. Každá z lahví obsahovala kolem 30 kg plynu.

Ocelové lahve byly opatřeny sifonovou trubkou. Tím bylo dosaženo toho, že unikat mohla pouze kapalná fáze plynu. Tlakové lahve byly ve svislé poloze umístěny v rozestupech jednoho metru do německých zákopů. Na uzávěry lahví byly našroubovány olověné trubice, sahající nad okraj zákopu a směřující k zákopům nepřítele. Zkapalněný chlór po vypuštění začal okamžitě vytvářet těžká žlutozelená mračna. Ta se zvolna mísila se vzduchem. Příhodný vítr hnal oblaka k pozicím nepřítele a vzhledem k tomu, že plynný chlór je dvakrát těžší než vzduch, plyn zatékal do zákopů a veškerých podzemních prostor.

Chlór leptá veškeré sliznice včetně očí. Z napadených orgánů se vylévá krev. Krví se zalévá i vnitřek zasažených plic. Kolem nosu a úst se objevuje krvavá pěna. Krutá a bolestivá smrt trvá i při vysoké koncentraci plynu až deset minut. Hodiny i dny pomalého umírání čekaly ty, kteří byli zasaženi plynem o menší koncentraci. Podle odhadů zemřelo 7 000 vojáků zasažených chlórem, z toho 350 takřka okamžitě. Další vojáci pak byli zabiti, když před kouřem prchali ze zákopů - byli zasaženi palbou Němců.

Nositel Nobelovy ceny

V roce 1918 získal Nobelovu cenu za průmyslovou syntézu amoniaku z dusíku a vodíku. Tento postup měl původně sloužit k rozvoji syntetických hnojiv na bázi dusičnanu amonného, tedy k ryze humánním účelům. Využit byl ovšem k naplnění obrovských materiálních potřeb německé válečné výroby výbušnin. Haber si cenu převzal až v roce 1919, protože se za svůj podíl na chlórovém útoku v Ypres dostal na seznam válečných zločinců, hledaných po první světové válce. Po jistou dobu se musel dokonce skrývat. Později z něj byl odstraněn a do Berlína se vrátil jako válečný hrdina. 

Jak poukazuje Josef Gal, chemický historik na University of Colorado, Haber ignoroval téměř všechna svědectví vojáků, zdravotních sester a lékařů, kteří popisovali hrůzy způsobené jedovatým plynem. Jeho slova cituje server Chemical Weapons. Dokonce prý věřil, že silně jedovatý plyn je humánnější forma zbraně ve srovnání se standardním dělostřelectvem, a tvrdil, že tyto zbraně první světovou válku rychle ukončí. To se však nestalo. Navzdory poválečné Versailleské smlouvě Haber tajně pokračoval ve výzkumu jedovatých plynů.

Haber pocházel ze židovské rodiny a obě jeho ženy byly židovky. On sám ale v mládí konvertoval ke křesťanství a stal se z něj luterán. Jeho účast na válečném dění však zasáhla i jeho soukromý život. V noci na 2. května 1915 během jeho návštěvy doma krátce po dubnovém "chemickém triumfu" spáchala jeho žena Clara sebevraždu dvěma výstřely z Haberovy armádní pistole. Zemřela v náručí třináctiletého syna.

Haber je otcem Cyklonu B, který zabíjel také jeho příbuzné

V letech 1920-1926 pracoval Haber na jiném vlasteneckém projektu: extrakci zlata z mořské vody. Nutnost platit válečné reparace i hyperinflace tvrdě zasáhly Německo, pro Habera však byly hnací silou. Nicméně koncentrace zlata v mořské vodě se ukázala být příliš nízkou na to, aby jeho extrakce měla komerční význam. Po sedmi letech byl Haberův tajný projekt zastaven. V průběhu projektu však Haber a spolupracovníci vyvinuli spolehlivé analytické metody k určování i velmi malých koncentrace zlata.

Začátkem 20. let Haber také vymyslel relativně bezpečný způsob výroby vysoce toxického kyanovodíku. I tento výzkum byl původně inspirován zcela humánním záměrem - zbavit ubytovací a skladové prostory zejména ve vojenských prostorech obtížného hmyzu či hlodavců. I tento objev však našel využití u armády. Obchodní jméno nového prostředku bylo Cyklon B. Bylo jím zavražděno i několik blízkých Haberových příbuzných.

Sám Haber roku 1933 na protest proti rasovým zákonům opustil nacistické Německo a odjel do Velké Británie. Zdejší klima mu však nesvědčilo, proto se přestěhoval do Švýcarska, kde také po těžké nemoci ve věku 65 let zemřel. Haber obhajoval používání chemických zbraní až do své smrti v roce 1934.

Témata:  chemické zbraně,  Fritz Haber ,  I. světová válka,  Německo