reklama

Mil MI-26 začal vznikat na požadavek sovětské armády, která potřebovala vrtulník s velkou nosností, který mohl převážet lehké tanky, těžší dělostřelecké kusy a nést velký počet výsadkářů. Prvořadým úkolem stroje však mělo být zásobování jednotek a transporty nukleárních zbraní do odlehlých částí Sibiře odkud by byl veden útok proti nepříteli.

První prototyp vzlétl v roce 1977 a jedná se vskutku o gigantický stroj. Na délku má MI-26 40 metrů, na výšku 8,15 metru a průměr rotoru je 32 metrů. Průměr stabilizačního rotoru je ohromných 7,61 metru. Pro srovnání rotor legendárního Bell UH-1 Huye má průměr rotoru 14, 6 metru.  Stroj pohání dva turbohřídelové motory Lotarev D-136 o výkonu 11 400 koní každý.

To dává MI-26 ohromný výkon. Prázdný vrtulník váží 28 tun a dokáže uvést 20 tun nákladu. V úpravě pro transport vojáků může stroj převážet až 82 výsadkářů. Maximální rychlost stroje je 295 kilometrů v hodině a dostup 6500 metrů. Zásoba paliva je 12 000 litrů leteckého benzínu, což stroji stačí maximálně na 800 kilometrů letu. S externími nádržemi se dolet MI-26 prodlužuje až na 1900 kilometrů. Posádku tvoří tři muži: dva piloti a jeden technik. Cena jednoho stroje je 25 milionů dolarů.

Vedle základní transportní vojenské verze vzniklo i mnoho speciálně upravených strojů pro celou řadu účelů. Verze P je civilní dopravní verze schopná nést až 63 pasažérů, verze MS je sanitární verze, která dokáže převést 50 pacientů na nosítkách.  Verze S byl speciální úprava určená pro operace v zamořené zóně. Dva tyto vrtulníky se v roce 1986 podíleli na likvidaci havárie v Černobylu. Jejich trupy byly natolik kontaminované, že po použití byly zakopány do země. TP je protipožární verze. Zatím poslední verze je Mi-26T2V určená pro ruské letectvo. Stroj má modernizovanou avioniku, místo analogových přístrojů má digitální a je vybaven pro lety v noci. 

Celkem bylo zatím vyrobeno 310 Mi-26 z čehož šlo asi 40 strojů na vývoz často do velmi exotických zemí jako je Rovníková Guinea, Mexiko, Kambodža, Kongo, Peru nebo Venezuela, kde stroje slouží především při těžbě v těžce dostupných oblastech.  Zvláště pikantní bylo nasazení dvou soukromých ruských strojů v Afghánistánu v roce 2009. Za 300 000 dolarů si je najala americká armáda k záchraně dvou amerických nejtěžších vrtulníků Boeing CH-47 Chinook, se kterými nebyli schopni Američané hnout.

Mi-26 má vedle titulu největšího sériově vyráběného vrtulníku na světě na kontě i jiné rekordy. Roku 1996 se do jednoho stroje nacpalo 226 výsadkářů a v 6500 metrech z něj provedli výsadek. To je dosud platný rekord výsadku z vrtulníku. Další rekord je daleko smutnější. V roce 2002 čečenští povstalci sestřelili nedaleko letiště Chankala protiletadlovou střelou Igla jeden Mi-26. Na palubě přecpaného stroje se nacházelo 147 vojáků. Ke vší smůle dopadl stroj přímo doprostřed minového pole a rychle začal hořet. Z cestujících a posádky se zachránilo jen 20 mužů. Dosud se jedná o katastrofu vrtulníku s největším počtem obětí.

I přesto, že je Mil Mi-26 ve službě téměř 40 let do výslužby se rozhodně nechystá. O stroj se začala v poslední době zajímat čínská armáda, která s Ruskem podepsala smlouvu o výrobě nových strojů pro své letectvo. I Rusko oznámilo, že bude přikupovat další stroje. O exportu civilní verze Milu se jedná s mnoha zeměmi Afriky, Jižní Ameriky a Arabského poloostrova. I přes čtyři křížky na krku je totiž Mi-26 nejen spolehlivý, ale stále i nejsilnější vrtulník planety, který si poradí i s tím nejtěžším nákladem. A to si jeho uživatelé cení. 

Loading...

1 komentář (Poslední 27.06. 01:33) Napište svůj názor

reklama