Americký tank M103 proti sovětské vlně! Dokázal prostřelit vše, ale nedokázal dojet na bojiště!

Armáda v prosinci 1950 vydala parametry nového vozidla a jeho vývojem pověřila firmu Chrysler. Vývoj měl vyjít na 99 milionu dolarů, ale počítalo se i s nárůstem rozpočtu. Chrysler tedy nemusel nešetřit a kvůli novému těžkému stroji dokonce postavil novou továrnu ve městě Newark. První prototyp označený T43 vyjel z brány továrny v prosinci 1951. Chrysler se chlubil, že T43 dokáže zničit „jakékoliv vozidlo, které kdy jezdilo po zemi.“ Armáda stroj přeznačila na M103.

M103 měl na západní konstrukce skutečně mamutí rozměry. Tank měřil 11,33 metru, široký byl 3,71 metru a 3,20 metru. Hmotnost tanku byla 58 tun. Velká pozornost byla síle a kvalitě pancíře. Maximální síla pancíře byla na věži, jejíž čelo dosahovalo síly 254 milimetrů. Odolnost věže byla ještě posílena tím, že se jednalo o litou konstrukci, která byla odolnější než svařované konstrukce. Podobná filozofie byla použita na zbytku stroje a M103 se skládal z litého pancéře. Na čelu korby ve spoji pancéře dosahovala jeho síla 200 milimetrům. Na bocích měly stále slušných 44 milimetrů a podlaha a strop měla 38 respektive 25 milimetrů pancéře.

Velké problémy byly s motorem. Stroj byl vybaven dvanáctiválcovým motorem Continental AV-1790 s výkonem 810 koní. Ten se používal i v předchůdci stroje, tanku M48 Patton, kde pracoval bez problému. Na M103 však nestačil a stal se extrémně nespolehlivým, ale i žíznivým. S plnými nádržemi na 710 litrů benzinu dokázal stroj urazit pouhých 130 kilometrů na silnici. Později byl tank modernizován a motor nahrazen jeho dieselovou variantou  AVDS-1790, která zvýšila spolehlivost tanku a dojezd na 480 kilometrů. Maximální vypočítanou rychlost 37 kilometrů v hodině však stroj vyvinout nedokázal.

Nejdůležitější byla ovšem výzbroj. Hlavní zbraní tanku byl 120 milimetrový kanón M58 se zásobou 34 kusů munice. Na kilometr dokázal protipancéřový náboj tohoto děla prostřelit pancíř o síle 221 milimetrů. Právě velký výkon na velkou vzdálenost byl největší výhodou tanku. Naopak velkou nevýhodou bylo, že náboj byl dělený a rozměrný a kadence byla jen na 5 ran v minutě.

Vedle kanónu byla dva spřažené kulomety M1919 7,62 milimetrů se zásobou 5250 kusů munice. Na věži byl instalován kulomet M2 ráže 12,7 milimetrů s 1000 náboji.  Ten měl být původně ovládán elektricky a zaměřován periskopem, ale vzhledem k velké složitosti systému byl nakonec kulomet ovládán ručně. Posádku tvořilo pět mužů: velitel/střelec, 2 nabíječi, řidič a radista.

Armáda kvůli probíhající válce v Koreji na výrobu tanků pospíchala a stroj šel do výroby i s řadou nedostatků. V letech 1953 a 1954 bylo vyrobeno celkem 300 strojů. Armáda však se stroji nebyla spokojena a o projekt také ztratila po ukončení války zájem. Teprve v roce 1957 byly stroje přijaty do výzbroje. Armáda převzala pouze 80 strojů, zbylé převzala námořní pěchota. Nezájem o těžký tank potvrzovalo i to, M103 nedostal ani své bojové jméno.

 V Evropě nakonec sloužilo pouze několik desítek strojů. Zbytek M103 neopustil USA. Z americké armády byl stroj vyřazen již po pouhých šesti letech služby v roce 1963. Roku 1964 námořní pěchota modernizovala 153 svých strojů na standart M103A2. Vedle nového motoru dostal tank i nový dálkoměr. Přesto, že probíhala válka ve Vietnamu, M103 v ní nasazen nebyl. Z výzbroje námořní pěchoty byl tank vyřazen až v roce 1974.

M103 byl narychlo vytvořenou konstrukcí, která trpěla řadou technických neduhů. Stroj měl nepochybně velice výkonnou zbraň, ale deklasovala jej poruchovost a velmi malý dojezd. Dodnes se v různých muzeích USA zachovalo několik desítek těchto nepochybně impozantních strojů. Jsou tak tichou vzpomínkou na dobu, kdy se studená válka velmi rychle mohla změnit v horkou.

Témata:  studená válka,  tank M103,  USA,  tanky,  zbraně