reklama

Britský program byl však daleko ambicióznější. Poučeni z 2. světové války se Britové rozhodli vyvinout univerzální podvozek FV200 na němž by vznikl vedle tanku i obrněný transportér, vyprošťovací vozidlo a samohybné dělo. Práce šly rychle kupředu, a v roce 1947 byl hotov první prototyp. Jenže Sovětský svaz mezitím spustil výrobu IS-3 a IS-4, jejichž kanónům nebyl schopen prototyp odolat. Bylo rozhodnuto celý stroj přepracovat. Nový prototyp byl hotov v roce 1949.

FV214 Conqueror měl na délku 7,73 metru (s kanónem 11,3 metru), na šířku 3,99 metru a na výšku 3,35 metru. Hmotnost dosahovala 64 tun a stroj se tak stal nejen nejtěžším britským tankem zařazeným do služby, ale i jedním z nejtěžších tanků Studené války. Čelní pancíř trupu měl sílu 130 milimetrů. Vzhledem k tomu že byl skloněn pod úhlem 60 °, měl poskytovat teoreticky balistickou ochranu jako 260 milimetrový pancíř. Štít děla na věži pak měl sílu 200 milimetrů. Boky a záď korby měly 51 milimetrový pancíř a dno mělo 17 milimetrů.

Dobyvatele poháněl dvanáctiválec Rolls-Royce Meteor Mk 120 s výkonem 810 koní. Převodovka měla pět rychlostí: tři vpřed a dvě vzad. Pohonný systém byl vskutku žíznivý. Pokud měl tank plné nádrže o obsahu 1005 litrů stačily mu na 150 kilometrů jízdy. Maximální rychlost na silnici byla 35kilometrů v hodině. Při pohybu v terénu samozřejmě ještě klesla.

Hlavní výzbrojí Conqueroru byl svisle stabilizovaný 120 milimetrový kanón L1. Jednalo se o výkonnou zbraň, která byla schopna zničit většinu sovětských tanků. Trpěla však řadou neduhů. Před palbou bylo nutno vozidlo zastavit. Navíc munice byla dělená. Nejdříve bylo nutno nabít projektil a teprve poté prachovou nálož v měděné schránce. Kvůli této rozměrné munici mohl vezl tank jen 35 nábojů. Vedlejší výzbroj tvořily dva kulomety 7,62 milimetrů M1919. Jeden byl spřažen s kanonem a druhy sloužil na věži jako protiletecká zbraň. Zásoba munice pro kulomety byla 7500 kusů.

Posádku tvořili čtyři muži. Velitel, nabíječ, střelec a řidič. Tank měl základní protichemickou a protiradiační ochranu. Velitel seděl v otočné elektrické věžičce, ze které sledoval okolí. Pokud zahlédl na jiné straně, než byl namířen kanón, cíl, mechanicky jeho směr označil a střelec tím směrem automaticky zbraň namířil.  Systém byl velmi složitý, a jeho výroba se potýkala s mnoha problémy. Dodávky tanku se opožďovaly.  

Aby byl urychlen výcvik posádek, došlo ke kompromisu. Vznikl tank FV221 "Caernarvon“. Ten měl podvozek z Conqueroru a věž ze středního tanku Centurion. Takto bylo vyrobeno 21 strojů. První Dobyvatelé byli dodáni v roce 1955. Brzy následovala vylepšená verze Mk II, se zlepšeným výhledem řidiče a výfukovým systémem. Na tuto verzi byly přestavěny i všechny tanky Caernarvon. Výrobní linky daly do ukončení výroby v roce 1959 celkem 165 tanků. Vedle toho bylo vyrobeno 28 těžkých vyprošťovacích tanků FV 222 „Conqueror“ ARV.

Všechny tanky Conqueror byly umístěny v Německu, kde se v rámci Britské rýnské armády jednotky jím vyzbrojené chystaly na sovětský útok. Těžké tanky měly krýt na velkou vzdálenost střední tanky.  S Conquerory však byly velké problémy. Tanky byly těžké a neunesla je většina mostů. V poli pak byly neohrabané, a zpomalovaly postup armádních formací. Když byl roku 1959 do výzbroje zaveden Centurion Mk 7 s novým 105 milimetrovým kanónem L7, který se vešel do středního tanku a vyrovnal se palebné síle L1 Conquerorů, byl osud těžkého tanku prakticky zpečetěn.

Roku 1966 byly Conquerory jako zastaralé staženy ze služby. Většina z nich skončila jako terče pro cvičné palby. Dodnes je několik desítek vraků Conquerorů na cvičišti u německého Halternu a na Skotské vrchovině. Pět strojů se zachovalo v různých zemích jako muzejní exponáty. Conquer vycházel ze zkušeností a technologií 2. světové války. Brzy se však ukázalo, že je překonané koncepce, a ve službě tento poslední mohykán těžkých britských tanků vydržel jen několik let.

Loading...

3 komentáře (Poslední 23.01. 07:55) Napište svůj názor

reklama