Tankový exot ze Švédska se vyrovnal nejmodernější konkurenci

První návrhy nového tanku vznikli již v 50. letech. Armáda měla několik požadavků: posádka měla mít co největší ochranu, stroj měl být co nejvíce mobilní a disponovat co největší palebnou silou. Švédští konstruktéři přišli s nekonvenčním řešením. Tank měl být bez věže a motor měl být ve předu vozidla.

Brzy začal vznikat vskutku neobvyklý stroj velmi malých rozměrů.   Délka stroje byla 7,04 metru (8,99 metru s kanónem), šířka 3,26 metru a výška 1,90 metru. Hmotnost první verze byla pouhých 39,7 tuny a Strv 103 mohl byl vybaven vodními tryskami a plavat. Tato schopnost zůstala i u značně modernizované verze C, která vážila 42,5 tuny.

Velmi zajímavý byl pohonný systém. Tank byl poháněn spalovací turbínou a zároveň dieselovým motorem. Oba systémy mohly pracovat samostatně, ale i dohromady. Méně výkonný osmiválec Rolls-Royce K60 s výkonem 240 koní (u nejmodernější verze C pak Detroit Diesel 6V-53T s 290 koni) se používal při jízdě po silnici nebo zaměřování tanku. Pokud stroj přejel do terénu a potřeboval vyšší výkon nastal čas pro spalovací turbínu Caterpillar 553 s výkonem 490 koní (u prototypové verze A to byl Boeing GT502 s výkonem 300 koní).

Tato konfigurace dávala tanku vysokou hybnost v poli a skvělou rychlost 60 kilometrů v hodině. Rychlost plavby byla 7 kilometrů v hodině. Strv 103 byl navíc stejně rychlý při jízdě vpřed tak i vzad. Vzhledem tomu, že se motor nacházel ve předu tanku, doplňoval i pancéřovou ochranu, která se pohybovala mezi 70 a 40 milimetry. Dojezd tanku byl velmi slušných 340 kilometrů. Stroj byl vybaven hydropneumatickým odpružením. Tím se nejen upravovala světlá výška stroje ale i prováděl náměr kanonu.

Unikátní byla i výzbroj. Strv 103 dostal domácími zbrojovkami upravený britský tankový kanon ráže 105 milimetrů L7 s drážkovaným vývrtem hlavně. Ten byl ovšem jako první na světě vybaven plně automatickým systém nabíjení. Všech 50 granátů na palubě stroje bylo v zásobníku a velitel střelec mohl vybrat druh střely.

V plně automatickém režimu dokázal tank vystřelit až 15 ran za minutu. Díky nabíjecímu automatu se tank mohl obejít bez nabíječe a posádka byla jen tříčlenná ve složení velitel-střelec, radista a řidič. Vedle toho měl tank dva spřažené kulomety KsP 58 ráže 7,62 milimetru a jeden kulomet stejného typu na velitelské věžičce. Pro ty byla zásoba 2750 kusů munice. První verze tanku byly vybaveny nočním viděním. Po modernizaci v roce 1986 na verzi C, Strv 103 dostal nový balistický počítač a laserový zaměřovač.  

Koncepce bezvěžového stroje však měla své nevýhody. Asi největší z nich byla, že stroj nebyl schopen palby za jízdy. O devadesát stupňů se Strv 103 dokázal otočit za 2-3 vteřiny, což byl v 60. letech výkon podobný jako u tanky s otočnou věží. Později však již nestačil.

Další vlastnosti stroje však již přinášeli jen výhody. Nízká silueta stroje byla skvělá pro přepady a Strv 103 byl vybaven radlicí pro přípravu skrytých střeleckých postavení. V testech provedených britskou a norskou armádou se Strv 103 více než vyrovnal německým tankům Leopard 1, americkým M60 a britským Cheftainům a byl by nepochybně tvrdým oříškem i pro sovětské tankové jednotky.

Výroba tanku byla zahájena roku 1967 a skončila roku 1971 přičemž bylo vyrobeno 290 strojů. Stroj byl několikrát během své kariéry modernizován a na začátku 90. klet běžel i vývoj jeho nástupce Strv 2000. Náklady byly však tak velké, že se raději Švédsko rozhodlo pro nákup licence německého tanku Leopard 2. Strv 105 nebyl nikdy exportován a zůstal jen ve službě domácí armády. Spolehlivý stroj byl vyřazen po třiceti letech služby v roce 1997. 

Témata:  tanky,  Stridsvagn 103,  Švédsko,  zbraně,  studená válka