Tetrarch měl být oporou britských výsadkářů. Způsobil jim spíše bolehlav!

Prototyp byl hotov na začátku roku 1938 a přesto, že si jeho vývoj britské ministerstvo války neobjednalo, svolilo se k jeho testování. Ze stroje vojáci nebyli nadšeni. Tank Mk III (A13) byl podle vojáků jednoznačně lepší. Mocná firma však využila svých kontaktů a nakonec objednávka na 70 kusů od armády přeci jen přišla. Nový příspěvek do její výzbroje byl označen jako  Mk VII (A17) a roku 1941 získal bojové jméno Tetrarch.

Tetrarch nebyl velkým strojem. Na délku měl Mk VII 4,11 metru, na šířku 2,31 metru a výšku 2,12 metru. Hmotnost stroje byla 7,6 tuny. Pancéřování bylo více než subtilní a jeho maximální síla byla pouhých 14 milimetrů. Konstruktéři velmi zajímavě řešili podvozek, který vycházel z podvozku typu Christie. Stroj měl na každé straně čtyři kola, přičemž poslední kola sloužilo jako hnací. Pro mírnou korekci směru stroje šel přední pár kol mírně pootočit. Při větší změně směru fungoval podvozek Tetrarchu jako u ostatních tanků.

Jízda v tanku byla velmi pohodlná. Odpružení každého kola bylo samostatné. Vedle pružin byl použit i systém vzpěr se vzduchovými a olejovými polštáři. Stroj byl díky tomuto řešení v terénu velmi mrštný a dobře ovladatelný. Benzinový dvanáctiválec Meadows o výkonu 165 koní dokázal Tetrarchu dát rychlost až 64 kilometrů v hodině a dojezd se zásobou 200 litrů paliva byl 230 kilometrů. Posádku tvořili tři muži: velitel/střelec, nabíječ a řidič.   

Výzbroj tanku tvořil 40 milimetrový rychlopalný kanón OQF 2 pounder se zásobou 50 kusů granátů. Výkon kanónu byl později posílen adaptérem Littlejohn, který vyvinul český vynálezce a průmyslník František Janeček, a mohl tak být použit i proti lehce pancéřovým cílům. Vedle kanónu měl tank ještě ve výzbroji koaxiální kulomet BESA 7,62 milimetrů s 2025 náboji. Jeden Tetrarch byl experimentálně vybaven houfnicí 76,2 milimetrů. Sériová výroba však nebyla zahájena. Stejně skončil i prototyp plovoucího tanku Tetrarch DD.

Produkce tanku se rozjížděla pomalu. Po pádů Francie, kdy byla ztracena většina tanků, byla objednávka rozšířena na 220 strojů. Výroba Tetrarchu však byla přerušena v květnu 1941, kdy továrnu v Birminghamu, kde výroba probíhala, zničil nálet Luftwaffe. Poslední kusy se podařilo dokončit až na začátku roku 1942. Odhaduje se, že výroba dala mezi 100 až 177 Tetrarchy.

Brzy se ukázaly nevýhody tanku. Kanón byl nevýkonný a pancíř slabý. V malém stroji byla posádka doslova napěchována. Velitel byl zahlcen svými povinnostmi, kdy musel sledovat bojiště, zaměřovat kanón a ještě navádět řidiče. Klimatizace tanku prakticky nefungovala a stroj nemohl být nasazen v pouštích Afriky a Blízkého Východu.

Po útoku na Sovětský svaz putovala dodávka 20 Tetrarchů i Rudé armádě. Sověti se pokusili posílit pancíř stroje, ale zvýšená zátěž znamenala ztrátu pohyblivosti a větší poruchovost motoru. Tetrarchy byly původně používány Sověty ve výcviku. Vzhledem k zoufalé situaci na frontě musely být nasazeny do boje jako průzkumné stroje.  Do října 1943 byly všechny Tetrarchy, kromě jediného, ztraceny v boji.   

 V britských službách byl Tetrarch poprvé nasazen v květnu 1942 během operace Ironclad, tedy vylodění na Madagaskaru a boji s francouzskou vichystickou vládou na ostrově. Tetrarch nebyl ani tak zvolen kvůli svým bojovým kvalitám. Hlavní roli hrála jeho skladnost a velikost, kdy se tank snadno vešel do podpalubí nákladních lodí. Po konci bojů z původně dvanácti nasazených tanků přežily pouze tři, které pak zůstaly na ostrově.

I v dalším bojovém nasazení opět hrály svou roli malé rozměry tanku. Stroj se totiž vešel do kluzáku Hamilcar. Během Dne D měly Tetrarchy podpořit britské výsadkáře. Ukázalo se však, že stroj je skutečně za zenitem a německým pěšákům s panzerfausty natož německým tankům nebyly schopny odolat. V srpnu 1944 byly všechny Tetrarchy staženy z frontové služby. Zbylé kusy poté sloužily k obraně letišť a strategických bodů a k výcviku. Poslední byl vyřazen až roku 1950.

Tetrarch se rozhodně neproslavil jako hodnotný bojový stroj. Neměl ani výkonnou zbraň, ani kvalitní pancíř a nedokázal to kompenzovat svojí rychlostí a pohyblivostí. Jediné, co jej drželo ve službě, a nutilo Brity k pokusům o jeho nasazení, byla jeho kompaktní velikost, která dovolovala jeho snadný transport na bojiště. Tam ovšem nebyl schopen konkurovat zbraním protivníka. Dodnes se zachovaly dva kusy tohoto zajímavého stroje. Jeden je k vidění v tankovém muzeu v Bovingtonu a druhý v ruské Kubince.

Témata:  II. světová válka,  Tetrarch,  tanky,  Velká Británie,  zbraně