reklama

Vývoj tanku začal ve vojenském technickém centru v Aberdeenu v roce 1940. Amerika sice do války ještě nevstoupila, ale armáda se již chystala na tuto možnost. První prototyp byl hotov v únoru 1941 a teoreticky měl být díky výzbroji, výkonům a pancíři pánem bojiště. Proto také stroj dostal jméno po slavném veliteli konfederačních vojsk generálu Robertu Edwardu Lee.

Délka tanku M3 byla 5,6 metru bez hlavně kanónu, šířka stroje byla 2,7 metru a výška 3,1 metru. Síla pancíře byla na čele 51 milimetrů, na bocích byla 38 milimetrů a nejslabší byla na stropu a dnu podvozku, kde dosahoval síly 14 milimetrů. Konstrukce trupu prvních verzí tanků byla nýtovaná. U pozdějších variant byla svažovaná. Hmotnost tanku byla 27,1 tuny.

 Lee byl osazen devítiválcovým motorem Continental R-975-EC2 s výkonem 400 koní. S plnou zásobou paliva tedy 626 litry benzínu byl dojezd stroje 193 kilometrů. Maximální rychlost byla 42 kilometrů v hodině.

Hlavním trumfem tanku však měla být jeho výzbroj. Ukázalo se, že to byla spíše jeho Achillova pata.   Tu tvořily kanóny ráže 75 milimetrů M2, později M3 a 37 milimetrů M5/M6. Slabší kanón se nacházel v otočné věži a bylo pro něj k dispozici 178 granátů. Silnější kanón s 46 granáty byl umístěn v kasematě v trupu stroje.

To mělo obrovské nevýhody. Odměr kanónu na obě strany byl pouhých 15 stupňů. Pokud byl cíl mimo tento prostor, musel být náměr prováděn celým trupem. Trup byl také neúměrně vysoký a byl pro nepřítele především na rovinách Ruska a saharské poušti snadným cílem. Tyto nevýhody nekompenzoval ani stabilizátor kanónu, který byl v tanku použit poprvé. Vedle toho byly na tanku instalovány 2 až 4 kulomety ráže 7,62 milimetrů Browning M 1919 se zásobou 9200 nábojů.  

Posádku tvořilo sedm mužů. Velitel seděl ve věži s nabíječem děla ráže 37 milimetrů. V trupu pak byl střelec a nabíječ 75 milimetrového děla, řidič a radista. Ve verzi pro Brity označené jako Grant pak radista scházel. Posádky na svém tanku oceňovaly spolehlivost a bezporuchový chod motoru. Líbil se jim také vstup do tanku, který měl na rozdíl od jiných tanků místo poklopů, velké dveře.

Výroba tanku běžela od června 1941 do prosince 1942 a celkem dala 6258 kusů tanku M3 různých verzí. Ty se od sebe lišily motory, litou korbou místo nýtované nebo délkou hlavně. Výroba podvozku běžela až do roku 1945 a stala se základem pro další obrněná vozidla, z nichž nejznámější je samohybné dělo M7 Priest nebo kanadský tank Ram. 3500 podvozku posloužila jako základ pro stavbu ženijního a odtahového vozidla.

Z celé produkce M3 Lee šlo více než 2/3 vyrobených kusů do rukou spojenců. Hlavním uživatelem tanků se staly země tehdejšího Britského impéria, které převzaly celkem 2855 strojů. Britové své M3 Lee přejmenovali na Grant a nasadili je v boji proti Rommelovi v Severní Africe. Hlavní dodávky však šly britské indické armádě, která obdržela 900 kusů, a 777 bylo dodáno Australanům na obranu jejich kontinentu před očekávanou japonskou invazí. 1386 bylo odesláno do Sovětského svazu v rámci programu Lend and lease. Německým ponorkám se však podařilo potopit několik lodí s dodávkami tanků a SSSR nakonec dorazilo jen 957 strojů. 94 tanků dostala i Brazílie.

Britové byli nadchnuti, že konečně získaly tank, který se měl vyrovnat německým panzerům. Němci byli skutečně ze strojů v šoku, ale brzy se jim podařilo nalézt na M3 lék. Útočili na M3 ze slepých míst a zavedli nový typ protitankových granátů pro tankové kanóny, které si s pancířem M3 dokázal poradit. I když granát neprorazil pancíř, často docházelo k uvolnění nýtů. Ty měly takovou sílu, že dokázaly muže z posádky tanku i zabít. Nechvalně známou se stala bitva v Kasserinském průsmyku v únoru 1943, kdy Afrikakorps slavil i díky znalosti nedostatků M3 a nezkušenosti amerických posádek své poslední velké vítězství. Po zkušenostech z pouště pak již nebyl při invazi do Evropy M3 v britských ani amerických službách nasazen.

Čistou nenávist si pak M3 Lee vysloužil v Sovětském svazu. Již velkou kritiku si stroj vysloužil za to, že byl konstruován v americké měrné soustavě a i nejnutnější náhradní díly na něj musely být dodávány speciálně, což zatěžovalo zásobovací systém. Díky použití vysoce oktanového benzínu stroj podle Sovětů začínal hořet i při sebemenší jiskře a při použití nekvalitnějšího sovětského paliva potřeboval M3 častější údržbu.

Na Východní frontě měli tankisté problémy i s průchodností stroje. Lee měl totiž pogumované pásy a ty v bahně a hlubším sněhu prokluzovaly. Často se také rozpojovaly. Problémem byla i velká výška stroje, díky níž se stával snadným terčem pro německá děla. Stroj si proto vysloužil přezdívky jako „rozhledna“, „masový hrob“ či „lakovaná rakev pro sedm kamarádů“. Od roku 1943 byly stroje stahovány z fronty na méně exponovaná bojiště a v sovětských rukách si ještě zabojovaly v roce 1944 při bojích v Norsku a Finsku a v roce 1945 v ofenzivě proti Mandžusku.

Naopak dobře si Lee vedl na pacifickém válčišti, kde prakticky neměl konkurenci. Žádný japonský tank nebyl schopen M3 ohrozit natož zničit. M3 byl sice v dubnu 1944 prohlášen americkou armádou za zastaralý, ale v bojích s Japonci sloužil s úspěchem až do konce války v srpnu 1945.

M3 Lee nepochybně patří k nejkontroverznějším tankům v historii.  Ve správném klimatu a terénu s dobře vycvičenou posádkou byl M3 velmi dobrým bojovým vozidlem, ze kterého měl nepřítel obavy. Proti zkušenému nepříteli v podmínkách, které stroji nesvědčily, se však spíše stával smrtelnou pastí pro vlastní posádku. Do dnešních dnů se zachovalo především v Austrálii ohromné množství tanků M3 Lee/Grant. Ve 40. a 50. letech totiž australská armáda prodávala přebytečné stroje farmářům, kteří si svépomocí přestavovali na traktory nebo jiná hospodářská vozidla.

Loading...

2 komentáře (Poslední 17.06. 08:32) Napište svůj názor

reklama