Srby už řeči o zahraničních vlivech nezajímají. Při největších protestech v historii požadují změnu zkorumpované vlády

Nespokojení Srbové se i o uplynulém víkendu vydali do ulic. Podle serveru The Conversation se jedná o největší protestní hnutí v historii Srbska. Srbská vláda sice tvrdí, že do ulic vyšlo 107 tisíc lidí, ale nezávislí pozorovatelé odhadují účast až na 325 tisíc, možná i více.

„Chceme jen fungující zemi. Potřebujeme instituce, které budou plnit svou roli, nikoli jen přežívat. Nezáleží nám na tom, která strana je u moci – chceme stát, kde funguje spravedlnost, ne místo, kde se jí člověk domáhá celé měsíce,“ popsala atmosféru protestů studentka Jana Vasićová, jedna z účastnic demonstrací, podle britské stanice BBC.

Podle německého serveru DW stojí za protesty především studenti, kteří již více než tři měsíce blokují většinu státních univerzit. Nejsou však sami – podporují je profesoři, učitelé, zdravotníci, právníci, IT experti, váleční veteráni, motorkáři i zemědělci, kteří dokonce projíždějí ulicemi Bělehradu na traktorech.

Davy rozhořčených Srbů se již měsíce scházejí na demonstracích poté, co se 1. listopadu loňského roku zřítila střecha nově zrekonstruovaného nádraží v druhém největším srbském městě Novi Sad. Katastrofa si vyžádala životy patnácti lidí a okamžitě vyvolala vlnu podezření o příčinách neštěstí. Hlavním podezřelým se stala vládní korupce, která podle demonstrantů umožnila nekvalitní stavební práce a nedostatečný dohled nad projektem.

Osudná rekonstrukce, jejíž cena dosáhla na astronomických 55 milionů eur, proběhla pod taktovkou konsorcia vedeného čínskými společnostmi v rámci globální iniciativy Pásmo a cesta. Místo modernizovaného dopravního uzlu však cestující dostali smrtící past. Podezření o neprůhledném financování a nekalých praktikách posílila skutečnost, že srbský prezident Aleksandar Vučić i čínské konsorcium rezolutně odmítli zveřejnit smlouvu o obnově nádraží – a to navzdory naléhavým požadavkům veřejnosti.

Pobouření je namířené zejména proti vládnoucí Srbské pokrokové straně (SNS) a prezidentovi, který z jejích řad pochází. „Je to vzácný okamžik, kdy se celé Srbsko sjednocuje pod jednou věcí. I kdyby se po tomhle země nezměnila, budeme vědět, že jsme se společně postavili a dali najevo svůj hlas,“ vylíčil jeden z mladých protestujících.

Protesty podle srbských orgánů přešly do násilností spíše výjimečně, během neděle mělo být zatčeno 22 lidí a 56 zraněno. Nejintenzivnější střet proběhl nedaleko parlamentní budovy a kanceláře prezidenta, kde si odpůrci těchto demonstrací zřídili tábor střežený traktory a policejními zátarasy. Vyskytly se obavy, že v tomto táboře jsou přítomni také někdejší příslušníci rozpuštěné Jednotky zvláštní operací, jejíž velitelé byli odsouzeni za válečné zločiny.

Vučić je pro EU i Rusko

Podle serveru Kyiv Independent nejsou demonstranti v Srbsku ani proukrajinští, ani proruští – jejich hněv není namířen na geopolitiku, ale na korupci, nespravedlnost a nefunkční stát. Přesto se prezident Vučić snaží jejich motivaci vykreslit jako dílo zahraničních sil, aby oslabil legitimitu protestního hnutí a přesunul pozornost jinam.

Vučić veřejně tvrdí, že za demonstracemi stojí Západ, který podle něj usiluje o vyvolání revoluce a destabilizaci Srbska. Na druhé straně se ale vůči vedoucím představitelům Evropské unie prezentuje jinak – tentokrát tvrdí, že protesty organizují „putinovci“, tedy proruští aktéři, kteří chtějí v Srbsku vyvolat chaos.

Tento rozdvojený narativ není v srbské politice nic nového. Srbská pokroková strana, která je u moci od roku 2012, využívá podobné taktiky už více než deset let. Při každé krizi se snaží vytvořit pocit ohrožení ze zahraničí, ať už z Východu, nebo ze Západu – podle toho, komu je potřeba se „zavděčit“.

Vždy, když Vučić a SNS čelí masovým protestům nebo skandálu, vytváří dojem, že Srbsko je obětí zahraničních hráčů. Pokud se snaží získat podporu EU, označuje protesty za dílo proruských extremistů. Pokud potřebuje ukázat loajalitu Moskvě, mluví o západním spiknutí.

Tento přístup ale začíná narážet na rostoucí skepsi obyvatelstva. Mnoho Srbů si uvědomuje, že skutečný problém neleží v zahraničí, ale přímo v jejich vlastní vládě. Kritici upozorňují, že Vučićova SNS dlouhodobě ovládá média, potlačuje nezávislou žurnalistiku a zastrašuje opozici – čehož si všímá i Evropská komise při každoročním hodnocení Srbska, které je velice aktivním uchazečem o členství v EU.

Navíc existují důkazy o rozsáhlé korupci, které se přímo dotýkají nejvyšších vládních kruhů. Tragédie na bělehradském nádraží, která stála životy patnácti lidí, není ojedinělým selháním – je symbolem systémové neschopnosti a propojení politiky s mafiánskými strukturami.

Dilema pro EU

Evropská unie čelí zásadnímu dilematu. Na jedné straně chce mít Srbsko na své straně a zabránit jeho posunu směrem k Rusku nebo Číně. Na druhé straně se ale nemůže tvářit, že nevidí autoritářské praktiky Vučićovy vlády.

Navzdory Vučićovým obviněním vůči „západním silám“ se právě jeho režim těší podpoře mnoha unijních politiků, kteří ho považují za stabilního partnera na Balkáně. Jenže jak dlouho bude Brusel ochoten přehlížet masové protesty, porušování práv a rostoucí hněv obyvatelstva?

Mezi demonstranty převládá jednotná myšlenka – nechtějí se stát pěšáky v geopolitické hře. Neprotestují kvůli vztahům s Ruskem nebo Západem, ale kvůli vlastní budoucnosti. „Nechceme, aby nás vláda děsila vnějšími nepřáteli. Náš nepřítel je zkorumpovaný stát, kde se zákony ohýbají pro mocné,“ říká jedna z protestujících, právnička Milena Stankovićová.

Nejde tedy o pro-západní, ani pro-ruský boj. Jde o boj za spravedlivější Srbsko – stát, kde nebude korupce zabíjet nevinné lidi a kde spravedlnost nebude jen prázdným slovem. Jestli Vučićova strategie obviňování zahraničních sil dokáže protesty umlčet, nebo zda se Srbsko ocitne na prahu hluboké změny, ukážou následující týdny. Jisté však podle mnohých pozorovatelů je, že zastavit tento protest bude velice obtížné.

Témata:  Srbsko