I v nouzovém stavu chodí tisíce lidí do práce, protože je třeba zajistit fungování nemocnic, dopravy či zásobování. Často jsou přitom v kontaktu s jinými osobami a mohou se tak sami nakazit.
"Situace se týká především zdravotníků, personálu pečovatelských domů, policie, hasičů, ale i třeba prodavačů v běžných obchodech či obsluhy čerpacích stanic. Zásadní je, že své zaměstnávání vykonávají i v době karantény, kdy je další část společnost chráněna částečnou izolací," řekl ČTK expert na odškodnění Vindicie Tomáš Beck.
Aby člověk získal odškodnění, nemusí prokazovat, že se nakazil v práci při výkonu zaměstnání. Postupuje se zde podle existujícího judikátu, kdy se Ústavní soud zastal zahradníka, kterého klíště nakazilo boreliózou. Odškodnění za pracovní úraz získal. Pojišťovna původně argumentovala, že nešlo prokázat, že k infikování došlo v zaměstnání, a ne například při procházce v parku. "To znamená, že by se ani u zdravotních sestřiček či prodavaček v obchodě vůbec nemělo zkoumat, zda se nakazily přímo na pracovišti, nebo doma od členů rodiny," vysvětlil Beck.
Pacienti, kterým byla nemoc uznána jako pracovní úraz, mají nárok na bolestné, ale i na ošetřovné, cestovné a především na kompenzaci ztíženého společenského uplatnění. Pokud po nemoci vzniknou přetrvávající obtíže, může dojít až k nemoci z povolání, čímž má poškozený právo na doživotní rentu. Vše by záleželo na znaleckých posudcích. Všichni zaměstnavatelé jsou ze zákona pojištěni u Kooperativy, výdaje na odškodnění za pracovní úraz tak nejdou z jejich kapsy.
"Virus je stále velká neznámá a teprve se zjišťuje, jaké má nemoc na člověka dopady. Zdá se ale, že část pacientů má poškozené plíce. Pokud by si lidé nesli trvalé následky, mají například nárok na celoživotní rentu, která dopady kompenzuje," shrnul Beck. Při úmrtí třeba zdravotní sestry na koronavirus, mají na odškodnění v řádech stovek tisíc nárok i její nejbližší.
