reklama

"Důležitým otázkám se věnovala ČR pozdě, pokud vůbec, a v obvykle silných tématech, jako je Východní partnerství nebo lidská práva, bylo českou diplomacii slyšet jen málo," píše se v publikaci. Slabinou bylo i nepředvídatelné, mnohdy obstrukční jednání představitelů Česka.

Jako příklad selhání české zahraniční politiky uvádí AMO visegrádskou spolupráci. "Visegrádská skupina se v Evropě stala symbolem nesolidárního přístupu. Způsobil to zejména její postoj k řešení uprchlické krize a reformě Společného evropského azylového systému, který přispěl k prohlubování příkopů mezi členskými zeměmi EU," hodnotí experti.

Podle ředitele AMO Víta Dostála mohlo Česko v roli předsednické země V4 odmítnout ostrou antiimigrační rétoriku Maďarska a Slovenska, která často mířila na klíčového českého spojence Německo a partnerům v EU. "České předsednictví Visegrádu má tedy hlavní podíl na toxikaci visegrádské značky. Měli jsme to ve svých rukou," řekl Dostál ČTK.

Neméně špatný výkon Česko podle ročenky předvádělo ve vztahu k Rusku. "Podstatnou měrou se o nečitelnost pozice ČR k Rusku zasadil prezident Miloš Zeman. Zveličováním negativních dopadů sankcí na naši ekonomiku, ospravedlňováním anexe Krymu či vřelými kontakty s ruskými politiky prezident opakovaně podrýval vládní linii," uvedli editoři publikace.

Právě Zeman společně s vicepremiérem Andrejem Babišem (ANO) uchopili zahraničněpolitická témata na domácí scéně. "Oba si přitom počínali nevypočitatelně, oportunisticky a destrukčně," uvádí se v publikaci.

Premiér Bphuslav Sobotka ani ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (oba ČSSD) nebyli schopni jejich rétorice čelit. "Politici by měli mít na paměti, že pokud chtějí Českou republiku zdárně provést dnešní turbulentní dobou, budování ustrašené společnosti jim z dlouhodobého ani krátkodobého hlediska nepomůže," uvádějí editoři publikace Dostál a Tereza Jermanová.

Podle Dostála příklady z jiných evropských zemí ukazují, že je možné vést debatu o zahraniční politice věcně a zároveň neztrácet podporu občanů. Potvrzuje to podle něj trvající vysoká důvěra Slováků v prezidenta Andreje Kisku a vítězství Alexandera van der Bellena v rakouských prezidentských volbách.