reklama

Čeští politici jak dnes, tak v minulosti našim spojencům vždy vycházeli vstříc - ať to stálo, co to stálo. Bratrské vztahy se spojenci pro ně byly vždy cennější než zájmy republiky, i když zájmy spojenců často kolidovali s našimi zájmy. Prostě jsme vždy doufali, že když přátelům vyhovíme, budeme jim krýt záda a půjdeme s nimi na tenký led, tak se budou chovat i oni k nám. V drtivé většině přišlo v rozhodující chvíli rozčarování.

Podobné rozčarování musí panovat mezi mnohými našimi politiky i dnes. Spojené státy se pomalu chystají z Afghánistánu a neváhají jednat kvůli tomu i s Tálibánem. Nebudeme se raději ptát, jestli o tomto kroku informovali spojence. Vzpomínáte si ještě na vzletná slova, že s teroristy se nevyjednává? Heslo „V Afghánistánu se bojuje i o Prahu“ zní dnes tragikomicky.

Přesto se ústy pana ministra obrany Lubomír Metnar chová stále loajálně. Prý když se Američané stáhnou, my je budeme následovat. Ještě, že nenapadlo někoho z generálního štábu, že bychom v zemi pod Hindúkušem mohli naše vojáky nechat. Mnozí by nad takovým nápadem nepochybně zaplesali.

Položme si kruciální otázku: jaký je vlastně vztah Západu k nám? Sami sebe přesvědčujeme a ubezpečujeme, že jsme jeho součástí. Mnohým politikům nestačí, že jsme členy NATO a EU a požadují často až teatrální gesta, aby si byli jistí, že jsme na Západě. Západ je ovšem nepožaduje. Ve většině případu jsou mu gesta ba i náš názor naprosto ukradeny.

Ve skutečnosti, pokud již nejsme přehlíženi jsme považováni za problémové chudší příbuzné, kteří mají mlčet a šoupat nohama. Mnozí se dokonce diví, že jsme vůbec v EU.  A neví, kde ČR je. Tak se český řidič Jiří Sagan, který byl odsouzen na dva roky za údajné pašování cizinců, za což dosud dostávali řidiči jiných národností maximálně pokutu, dozvěděl, že jako Čečenec a bude exemplární případ.

Jak se má tedy česká politická reprezentace a Češi obecně chovat? Základem je sebevědomí a důraz na národní zájem. Pokud se jedná o záležitosti evropského významu měli bychom vždy v první řadě hodnotit to, co evropská norma bude znamenat pro nás. Argument, který často zaznívá i v našem parlamentu „A co na to řeknou naši partneři?“ není argumentem. Slyšeli jste někdy, že by takto argumentoval nějaký jiný evropský politik?

A sebevědomí si musíme vybudovat sami. Je smutné, když mnohý český politik plédující za EU krom češtiny žádný jiný jazyk neovládá. Často se stýkáme a potýkáme se silnějšími partnery. Pokud nevystupujeme sebevědomě, ba mnozí naši činitelé jsou servilní a podlézaví, tak už rozhodně nic pro sebe nezískáme a budeme jen za směšné postavičky. Stejně tak se nemusíme jako „dobří spojenci“ zúčastnit každého vojenského dobrodružství a vydržet v něm až do hořkého konce. Teprve poté budeme součástí Západu, a ne chudí příbuzní. 

Loading...

23 komentářů (Poslední 16.02. 12:09) Napište svůj názor

reklama