reklama

Lidé v takzvaných prekérních pracovních pozicích přicházejí podle autorů analýzy o práci jako první, vládní programy na zmírnění dopadů epidemie přitom na jejich situaci nereagovaly vždy dostatečně, včas a srozumitelně. "Museli na podporu čekat déle, podmínky byly často nejednoznačné a proměnlivé," uvedla hlavní autorka analýzy Andrea Svobodová. "Některé ohrožené skupiny byly z podpory zcela vyloučeny, nebo kompenzovala jen část jejich příjmu," dodala.

Jako příklady analýza uvádí, že lidem pracujícím na dohodu o pracovní činnosti byla podpora schválená téměř půl roku po nástupu pandemie a osoby samostatně výdělečně činné či pracovníci na dohodu získali nárok na ošetřovné později než zaměstnanci a často se měnily jeho podmínky. "Pokud byli v exekuci nebo insolvenci, byli z několika forem podpory vyloučeni zcela. O podporu také nemohli žádat například matky na rodičovské či invalidní důchodci, kteří si přivydělávají prací na dohody bez sociálních odvodů - přestože je pro ně tento příjem mnohdy klíčový," napsali autoři.

Nastavení podpory během epidemie se v Česku řídí logikou, že jedinec má jeden hlavní příjem, ze kterého je schopný se uživit, uvedli autoři analýzy. Z podpory tak byli často vyloučeni ti, pro které tento předpoklad neplatí. "To souvisí i s absencí kolektivního zastoupení prekérních pracovníků - chybí někdo, kdo by je v politických jednáních reprezentoval," poukázala spoluautorka analýzy Lucie Trlifajová.

Dopady epidemie podle analýzy primárně zasáhly domácnosti, které měly nižší příjmy již před krizí a chyběly jim finanční rezervy. Potřebují tak pomoc zvenčí nebo je ohrožuje zadlužení. Podle Trlifajové je tak nutné začít o lidech v prekérních pracích uvažovat i na úrovni státu jako o ohrožené skupině.

reklama