Každý se ve škole učil o praotci Čechovi, jak vystoupal na horu Říp, která moc horou není a dalších úchvatných postavách jako o kněžně Libuši nebo Přemyslu Oráčovi. Pokud má někdo tyto kapitoly z vlastivědy v oblibě, připomínáme, že se jedná o výmysly.
Přestože se jedná o romantické a velmi zábavné historky, je opravdu záhadou, proč se o nich učí ty nejmladší děti místo základních informací o dějinách podložených fakty. Důsledkem pak je humorné pokládání otázek typu: proč praotec Čech nešel někam, kde je tepleji anebo ještě aspoň trochu více na západ, kde jsou vyšší mzdy. Kde komu může vrtat hlavou, kdo vlastně byl praotec Čech a kdy tady se svou družinou přišel? Odpovědět si každý může, jak chce. Hypotézy existují nejrůznější, například se můžete dočíst, že praotec Čech byl cikán.
Anebo se můžeme setkat s teorií hovořící o praotci Čechovi jako o apokalyptickém poutníkovi putujícím zdevastovanou krajinou.
Pohledem historické vědy je odpověď daleko prostší. Jedna se o smyšlenku. Neexistují žádná fakta ani důkazy, které by jakkoli dovolovaly považovat události na Řípu za reálné. Příběh se však stal velmi populární pro konstrukci hrdinného českého národa, který si poctivě vybojovali obrozenci v 18. a 19. století. Existence samostatného českého státu je solidním výsledkem tohoto boje, to ale neznamená, že nemáme co do činění s houfem výmyslů. Praotce Čecha rozpracovali středověcí kronikáři s bujnou fantazií a snad ještě větší službu tomuto mýtu prokázal producent mýtů Alois Jirásek.
Kde to začalo?
Jako první praotce Čecha vytasil kronikář Kosmas. Ten však psal latinsky tudíž nešlo přímo o praotce Čecha, jelikož v latině se jmenoval “pater Boemus”. Tento název však mohl odkazovat i ke keltskému kmeni Bójů, od nějž je název Bohemia odvozen. Přestože slovo bohém se ve středověku používalo pro potulné cikány, tak o věrohodný důkaz pro tvrzení, že existoval nějaký praotec Cikán, je sice otázka pro odborníka, ale spíše pro psychologa než historika. Z praotce Boema udělala praotce Čecha až kronika tak řečeného Dalimila (neví se, kdo byl přesně autorem). Kdy se však celá akce odehrála, zůstávalo dlouho záhadou až do 16. století.
Prolhaní kronikáři?
Kronikář Václav Hájek z Libočan bez váhání určil příchod praotce Čecha k roku 644, kde však na tento údaj Hájek narazil není známo. Není sebemenší důvod se domnívat, že si ho bez váhání vymyslel. Hájkova Kronika česká je nejrozsáhlejším českým dějepisným dílem své doby, ovšem svým žánrem se svým časům nevymyká. Pro tehdejší kronikáře jejich dílo nemělo být co nejvěrohodnějším souhrnem historických fakt, ale spíše politickým textem, kde dějiny posloužily jako vhodné ospravedlnění určitému politickému zájmu.
Zakladatel české historické vědy František Palacký byl k Hájkovi nemilosrdný:„Celý dějezpyt a dějepis český nezná většího škůdce nad muže tohoto, který dav se do spisování obšírné kroniky české, jal se neslýchanou nestoudností nejen vymýšleti a na drobno líčiti dle zdání svého příběhy nebývalé, ale i podkládati jim za prameny spisy rovněž smyšlené a od nikoho, ani od spisovatele samého nevídané.”
Dneska už víme, že ani Palackého historická práce se neobešla bez ideologie. Udělal z historického vývoje českého státu jeden obrovský konflikt s Němci.Tím zopakoval ideologickou interpretaci autora Dalimilovy kroniky, jednoho ze strůjců úspěchu výmyslu o praotci Čechovi.
Témata: František Palacký, Česká republika, historie
