Jediný Žid, kterého respektovali i nacisté? Prošel Terezínem i Osvětimí, přesto měl nevídané výsady

Fredy Hirsch se narodil 11.2.1916 v Cáchách. Od mládí byl nadšený sportovec. Byl vedoucím v Jüdischer Pfadfinderbund Deutschland (JPD, německém židovském skautském hnutí), které mělo blízko k židovské sportovní organizaci Makkabi Hacair. Zatímco jeho bratr a matka emigrovali do Bolívie, Hirsch v roce 1935 emigroval do Prahy. Zde se věnoval práci s mládeží a organizování sportovních aktivit a událostí. Jako přesvědčený sionista připravoval židovské děti na cestu do Palestiny. Serveru Holocaust.cz podotýká, že jedné jeho skupině 12-14letých chlapců se podařilo na poslední chvíli v roce 1939 odjet do Dánska a poté do Palestiny.

Žid, kterého respektovali i nacisté

Fredy takové štěstí neměl. V roce 1941 byl poslán do Terezína, kde byl pověřen tím, co uměl nejlíp – pečováním o děti. Zkušený lektor Fredy se snažil dětem vštípit a rozvinout sportovního ducha, nutil je cvičit a věnovat se osobní hygieně. Pořádal též různé sportovní hry, soutěže a v roce 1943 se mu podařilo dokonce uspořádat terezínskou makabiádu. Děti učil i kultuře. Každý páteční večer nacvičoval s dětmi písničky a hrál na flétnu. Předčítal jim Rilkeho verše. Mezi dětmi bylo zvláště oblíbené stínové divadlo.

Jeho sebevědomé chování, důkladnost, píle a nesporný organizační talent imponovali i německým strážníkům, kteří mu vycházeli vstříc. Podle Hany Fischlové, vychovatelky v heimu (rodinném domě) pro německé děti, je učil džudu a boxu. Díky tomu získával od nich věci, které byli jinak nedostupné. Fredy využíval kontaktů a dobrých vztahů ve prospěch dětí a byl schopen je uchránit před odjezdy na východ, do vyhlazovacích táborů. „Pro děti byl to byl Bůh,“ říká paní Hana.

Byla to právě upřímná starost o děti, která nakonec vedla k poslání Fredyho do Osvětimi. Do Terezína přijel v létě 1943 transport dvanácti set dětí z polského ghetta Białystok. Jejich rodiče byli zabiti, i jejich polští opatrovníci. Nacisté je potřebovali pro vyjednávání s velkou Británií, jinak by už je dávno zlikvidovali. Nikdo s nimi nesměl mluvit. Fredy tento zákaz porušil. K jeho smůle jej nachytal český četník. S německým by se mohl domluvit. Fredy byl okamžitě vsazen do transportu směřujícího do Osvětimi.

Osvětimský rodinný tábor

Zde s dalšími pěti tisíci vězni byl vsazen do tzv. Českého (Terezínského) rodinného tábora. Tyto terezínští vězni měli zvláštní „privilegia.“ Nemuseli procházet obvyklou selekcí, holit si hlavu a nosit uniformy. Především – a proto se této části Osvětimi říkal rodinný tábor – nebyly rozděleny rodiny. Děti trávily den v tzv. dětském bloku a večer mohli ke svým rodičům. Dětský blok si na samotném neblaze proslulém doktorovi Josefu Mengelem vymohl právě Fredy. Mengele blok č.31 pravidelně navštěvoval, jednou se např. zúčastnil spolu s dalšími příslušníky SS dětského představení Sněhurky a sedmi trpaslíků, na kterém nadšeně tleskal a nechával si děti posazovat na kolena a požadoval po nich, aby mu říkali strýčku.

V bloku probíhalo tajné improvizované učení dětí rozdělených podle věku. Pokud se blížila německá hlídka, děti začaly zpívat povolené německé písně. V Osvětimi bylo zakázáno držení knih, ale Fredy dokázal sehnat osm knih, kterou svěřil do opatrování čtrnáctileté Ditě Krausové, jejíchž příběh se stal předlohou románu španělského novináře Osvětimská knihovnice. Dita si pamatuje jen název jedné z knih - Stručné dějiny světa od H. G. Wellse. Podle ní to byly náhodné tituly, které se nehodily příliš na čtení, ale učitelé je používali k výuce abecedy. Učitelé je vždy museli Ditě vrátit.

Ačkoliv rodinný tábor měl zvláštní postavení, nebyl oddělen od nacistické továrny na smrt. Naopak byl jeho pevnou součástí. Na osobních dokumentech vězňů této části Osvětimi stála zkratka SB a doba 6 měsíců. SB - Sonderbehandlung, česky zvláštní zacházení - znamenalo v nacistickém žargonu krycí označení pro popravu bez rozsudku, v Osvětimi zpravidla smrt v plynových komorách. Dodnes proto není jasné, proč se nacisté vůbec obtěžovali s vytvořením rodinného tábora s jeho privilegii, když jeho členové měli být stejně zlikvidováni. Nepravděpodobnější vysvětlení je to, že nacisté chtěli zopakovat svůj trik s Terezínem, které před komisí Mezinárodního výboru Červeného kříže maskovali jako humánní místo, v kterém děti i rodiče jsou v pořádku.    

Když se příslušníci táborového odboje dozvěděli o zkratce SB, kontaktovali Fredyho a požadovali po něm, aby se postavil do hnutí odporu. Fredy byl tak postaven tíživé dilema – zda vdát v sázku život jím tak milovaných dětí ve prospěch mizivé naděje na možný útěk. Dal si čas na rozmyšlenou. 8. března 1944 byl nalezen v bezvědomí. Lékař konstatoval předávkování uklidňujícími léky. Jeho smrt je dodnes záhadou. Dita Krausová nevěří, že by opustil své děti spácháním sebevraždy. „Fredy byl zodpovědný člověk (…) nebyl by utekl ze života, aby nemusel rozhodovat o možném povstání, které by znamenalo jistou smrt dětí. Nebyl by spáchal sebevraždu, to nebylo v jeho povaze. On byl člověk, který čelil věcem, řešil věci, ale nebyl by utekl,“ řekla v rozhovoru pro Český rozhlas.

Témata:  II. světová válka,  nacisté,  židé,  koncentrační tábory